PROTLOUKÁNÍ 2. TRIMESTREM

19:00


Když jsem během prvního trimestru vždy celá zelená odcházela z prohlídky od svého gynekologa s informací, že jak se přehoupnu do trimestru druhého, bude mi líp, začínala jsem se na období, které přichází po 13. týdnu těhotenství, těšit jako na smilování. 1. trimestr byl pro mě vážně očistcem a myšlenka na lepší zítřky mě tak dávala naději, že ač to tak zatím nevypadá, třeba těch 9 měsíců přežiju. První třetina byla za mnou a po úlevě ani vidu ani slechu, a co víc? Čím více jsem se od této pomyslné úlevové hranice vzdalovala, tím hůře mi bylo. Zvracení sice po 4. měsíci ustalo, ale k nesnesitelným nevolnostem, při kterých mi s žaludkem házel snad i čistý vzduch, se přidaly řezavé bolesti v zádech, které v celkové intenzitě byly snad horší, než kterákoliv z doposud prodělaných nevolností. Nezbylo mi nic jiného, že se pomalu začít smiřovat s tím, že lepší to prostě nebude a hold potichu trpět dále. 


No co! Pozitivní na tom všem bylo alespoň to, že první třetina byla za mnou a ty dvě následující snad rychle utečou! Bylo za mnou období největších starostí o donošení miminka a přišel čas, vyjít s pravdou ven. I přesto že riziko potratu kleslo na minimum, stejně jsem měla v hlavně divný pocit, že by se stále mohlo něco pokazit a tak říkat tuto šťastnou novinu komukoliv, se mi vůbec nechtělo. Byly však místa, kde oddalovat neoddalitelné nešlo a já musela hodit ručník do ringu. Kde? No třeba v práci! Zde jsem však větší bobky než z donošení plodu měla z reakce našeho pana vedoucího. Nebylo tomu totiž ani 14 dní co mi mezi řečí řekl, podle něj tehdá asi děsně vtipnou větu: "Ne že mi otěhotníte Markéto, na projektu bude ještě hodně práce" No a já samozřejmě ani necekla a teď jsem za ním měla jít s touto pěknou novinkou? No nedalo se svítit. Pár dní jsem nacvičovala větu: "Pane vedoucí my s manželem čekáme miminko" a hned při první možné příležitosti ji na něj koktavě vychrlila. Naštěstí vše proběhlo s úsměvem a pochopením a já tak měla doposud nejtěžší chvíli celého těhotenství za sebou. Věřte, byla to vážně úleva a co si budeme povídat, stejně bych to dlouho neututlala. Můj vyrýsovaný pekáč buchet se už od třetího měsíce začal ztrácet v nedohlednu a buchty tak vystřídal pupek, který se začal pomalu drát snad ze všech kousků oblečení, do kterých jsem se byla schopná ještě narvat! 

Melounek se začal pěkně zakulacovat a digitální váha se nepřestávala divit co se to se mnou děje. V pátém měsíci těhotenství začali nevolnosti ustupovat, bolesti zad mi vylepšilo těhotenské cvičení a já se až na přibývající kila začínala cítit jako člověk. Konečně jsem mohla jíst a fungovat a hlavně myslet na to, že nás za pár měsíců bude víc. Byla jsem za půlkou devítiměsíční cesty a představa rodičovství mě snad poprvé za celou dobu nezpůsobovala úzkost.

Co jsem se v tomto trimestru naučila:
  • Váha stoupla o 8 kg a to ze 47 kg na 55 kg.
  • Je to trimestr plnej vyšetření (dvě vyšetření vývojových vad miminka, vyšetření na cukrovku, zubařská prohlídka a prohlídka na kardiu).
  • První pohyby připomínají pohyby střev (jsou cítit už v 19.týdnu).  


You Might Also Like

4 komentářů

  1. Moc se mi líbí takové mapování těhotenství, ty fotografie jsou vážně krásné ♥
    Přeji jen to nejlepší, hodně krásných těhu-zážitků a překrásných chvil! :)*
    ***

    OdpovědětVymazat
  2. Jééé to je hezounká hračka na té úvodní fotce, můžu se zeptat odkud je?

    OdpovědětVymazat

Váš komentář je mi inspirací. Děkuji za každý váš názor

Like us on Facebook

Flickr Images

Subscribe