COOKOVY OSTROVY

20:47

 

Je hezké mít sny, ale dnes už vím, že pouhé snění nestačí. Pokud chceme, aby se naše sny staly realitou, je třeba mít plán. "I don´t have a dream, i have a plan." To je krásná Kingova myšlenka. Očividně to cítil stejně jako já. Ráda sním o budoucnoti, ale sny mi nikdy nestačily a proto se snažím dělat vše tak, aby se ty mé sny staly skutečností. 

Sním o tom, že si budu bezstarostně žít se svou rodinou v krásném domě na kraji města, že budu mít zaměstnání, které mě bude naplňovat a budu si tak připadat užitečná. O tom, jak budu pořádat nezapomenutelné párty pro své přátele a o tom, jak poznám cizí kraje. Miluju přírodu a jsem nadšená z toho, když se mi naskytne příležitost odcestovat někam daleko, někam, kde poznám pro mě neznámou kuturu a krajinu, kterou znám jen z vyprávění nebo dokumentárních filmů. Nechci však aby toto byly jenom sny, a proto se snažím svůj život plánovat a součástí mého plánování jsou i cesty po světě. Tentokrát jsme se s manželem rozhodli pro cestu do Tichomoří a protože jsme si chtěli hlavně odpočinout vydali jsme se na polynéské Cookovy ostrovy. Ještě teď si vzpomínám na to jak jsem koncem minulého roku řešila to, kam bych se v Tichomoří chtěla podívat. Ostrovů je zde spousta a člověk neví co si vybrat dřívě. Podle fotek jsem si představovala, jak krásné to tam asi je a jaké výlety se dají podniknout. Pročetla jsem nespočet cestovatelských článků a kochala se nad kýčovitými obrázky cestovních kanceláří. Po třech dnech v letadle jsem se ocitla v protičase na druhém konci světa na ostrově, kde lidé neřeší zbytečnosti a ač jste pro ně cizinec, rozkrájeli by se pro vás svojí dobrotou, protože tak se to u nich dělá.

 

Polynéské ostrovy znám z obrázků jako nadpozemský ráj, plný krásných divoženek a panenských pláží, né však všechny ostrovy takové jsou. Jednotlivé ostrovy od sebe leží jen pár minut letu vrtulákem a i přesto je mezi nimi tak velký rozdíl. Je zde velký kontrast mezi hornatou Rarotongou, která je moderním ostrovem plným bohatých američanů, a panenským ostrovem Aitutaki, kde se člověk po pouhých 35 minutách letu, ocitne v místě chudoby, neexistujících mobilních sítí, a pouze jednoho obchodu. Každý zde má svoje políčko, na kterém si pěstuje zeleninu, ovoce a vedle v ohrádce svůj dobytek. Jsou dobrosrdeční a vystačí si sami se sebou, čas neřeší a zda bude dnes pršet nebo ne jim je jedno. Ostrov, na kterém si lidé žijí svým domorodým životem a nikoho jiného k tomu nepotřebují. Je toto ráj? Neskutečně krásná krajina a lidé milí tak, jak jsem to nikde jinde nezažila. Sama jsem už za ty roky zvyklá na ruch velkoměsta, a proto by pro mě zde žití bylo velmi těžké, ale tu bezstarostnost a neskonalou dobrosrdečnost jim velmi závidím. Je to místo, které mě donutilo se nad sebou samou velmi zamyslet.

 

You Might Also Like

7 komentářů

  1. krasne napisane až mi behali zimomriavky keď som čítala o tých ľuďoch aký sú milý, ked tak rozmýšľam nebolo by tam zlé sa niekedy narodiť, neriešia zbytočnosti a nenahaňaju sa za peniazmi ako tu a dokonca sú šťastnejší a ba možno aj zdravší:))

    OdpovědětVymazat
  2. tiež si pýtam viac! :) veľmi od srdca si to napísala... podľa mňa by pre kozmopolitného človeka bolo veľmi ťažké ostať v takejto krajine žiť a prispôsobiť sa...

    LadyinBlack

    OdpovědětVymazat
  3. Krásná slova a k tomu ty fotografie..zasnil jsem se a vysnil jsem si svůj dream island..
    Děkuju a pěkný víkend..a přimlouvám se za více fotek ;)
    Michael
    www.ontheleaf.net

    OdpovědětVymazat
  4. Krasne fotky! A povidani! Muselo to byt paradni dobrodruzstvi, takze souhlas s predchozimi komentari - chceme vic! :)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za krásné komentáře. Další článek jsem neplánovala, ale ráda vám ho přichystám.

    OdpovědětVymazat

Váš komentář je mi inspirací. Děkuji za každý váš názor

Like us on Facebook

Flickr Images

Subscribe