KATALÁNSKO

19:51



Řeknu Vám, že ocitnout se v pravidelném pracovním procesu, u toho studovat, učit se na státnice a nedej bože ještě plánovat svatbu není nic záviděníhodného. Ano vše se dá zvládnout, když si to člověk dobře rozplánuje, ale to bych snad ani nebyla já, kdybych nemusela mít všechno a ještě k tomu hned. Proč tedy při tom všem ještě nejet někam na dovolenou? 


Celý rok jsme šetřili na dovolenou na Mauriciu, přeci jen na exotické dovolené jsme dlouho nebyli a mé rozmazlené já si prostě chtělo užít dalšího válení na bílých písečných plážích pod palmami indického oceánu. Při pohledu na svatební rozpočet se můj sen však v minutě rozplynul a dovolená se přiblížila o 8 882 km blíž k Praze, do Barcelony. Prý abychom ušetřili :-D. Teď se této větě musím vážně zasmát.


Barcelona je 5. nejnavštěvovanější město světa a já si tak říkám proč vlastně. V Barceloně jsem byla již podruhé v životě a z těch měst, které jsem měla tu čest navštívit, ji řadím zatím na předposlední příčku. Je to pro mě předražené placaté město na pobřeží, v jehož centru trčí zvláštně vyhlížející katedrála a hned opodál budova nápadně připomínající mužské pohlaví. Co ty turisty sem táhne? Nejspíš bláznivý Dalí a neméně originální Gaudí. Kdyby Katalánsko nemělo tyto dva významné umělce, troufnu si tvrdit, že by se posunula o několik desítek příček níže. František ve Španělsku ještě nebyl, proto jsme dlouho neváhali a rozhodli se vyrazit právě sem.


Letenky i hotel byly koupeny během pár minut a tak jsme po pár dnech vyrazili do Španělska (příhodu o tom, jak Franta týden před odletem rozmašíroval auto, následně si tři dny před odletem odrazil patu a narazil loket a den před odletem nám přebukovali let na let o 9 hodin dříve, nechám někdy na příště). Po všech patáliích jsme nakonec 25. října v 10:00 seděli v letadle českých aerolinií směr Barcelona. Let byl kupodivu naprosto v pohodě a až na to, že jsme místo lahodného teplého letadlového jídla dostali sušenku o velikosti 2x5 cm, jsem si ho celkem užila. O 130 minut déle jsme přistávali na letišti a nezapomenutelná dovolená plná zážitků mohla začít.


Barcelona, evropské město, které je hned na vrcholku žebříčku s největším počtem kapsářů a podvodníků. Jet do Barcelony a nenechat se oškubat? To bychom snad ani nebyli my. Navíc František s protézou na ruce a pevným přesvědčením, že jeho prostě nikdo nikdy okrást nemůže, byl snadnou kořistí. Než se člověk nadál, Franta byl oholen až na kost. Ani si nedokážete představit, jak moc jsem se držela, abych neřekla tu slavnou větu: Já ti to říkala.

Co budeme dělat? V první chvíli mě polilo horko a hned potom jsem dostala nepřekonatelnou potřebu vyškrábat ty kapsářce oči. Člověk se dře jak pes, aby ty peníze vydělal, a ona si je vydělá během 60 sekund. Ta musela mít ten den úplné žně. Po prvotním šoku a po přepočítávání našich, teda už né našich Eur na koruny mi nezbylo nic jiného než se uklidňovat tím, že zdraví je nejdůležitější, jsou to prostě jenom peníze. Hold jsme dali větší obnos peněz na španělskou charitu. Naštěstí jsem pasy a kreditky měla u sebe, takže to vlastně dopadlo ještě docela dobře. Snad jsme si to nejhorší vybrali hned na začátku a teď už to bude jen dobré…. Ale ono ani omylem. To víte ono trávit dovolenou s člověkem, který je olepen smůlou od hlavy, až k patě, není nic příjemného.


Vylezli jsme z metra a přemýšleli co teď. Franta to zkusil uhrát na pojišťovnu a ono hurá, vypadá to na dobré cestě. Prý si máme dojít na policii pro spis a v Čechách to nějak vyřešíme. No tak super, hurá na policii.


Celý den jsme tedy strávili na služebně Barcelonské policie. Bezesporu to byla pobočka specializovaná na krádeže v metru, anebo tam nic jiného než kapsáře neřeší. Ani mě snad neudivilo, že jsme stáli frontu až ven a polovina okradených měla ruku v sádře, ta druhá půlka byla obložena kufry. Vyslýchání bylo neskutečně dlouhé, ale s vidinou navrácení peněz se to úporné čekání dalo snést. O tři hodiny déle jsme již měli v ruce kopii výslechu a konečně jsem se začala těšit na pokoj. ,,Franto zavolej ještě na pojišťovnu, jestli jim stačí kopie´´ Úkol splněn kopie stačí. Trochu se mi ulevilo a po chvíli se mi objevil nový brouk v hlavě. ,,Franto zavolej jim ještě jaký jsou limity, jestli nám vrátí všechno´´. Hovor trvá nějak dlouho a po chvíli odposlouchávání co si ti dva říkají, odtuším, že jsou ty dispečerky úplně blbé. Jednoduše řečeno ta první dispečerka, které jsme volali po krádeži, se spletla a žádné pojištění krádeže hotovosti nemáme. Super. Co s tím? Dvakrát řeknou, že tohle pojištění máme a pak že ne? Můj vztek dosahuje již podruhé během jednoho dne maxima. Franta je už taky vytočený a s paní po telefonu sepisuje reklamaci ohledně podání špatné informace. No mě snad dneska bouchne hlava…. Po 40ti minutovém telefonátu jsme již na hotelu a můžeme jít spát. Ale copak to jde usnout po takovém dni?


Drobné smůly pro zkrácení tohoto článku vynechám a dále vyjmenuji jen ty, co nás fakt naštvaly. Když jste na dovolené v Barceloně, rozhodně se musíte jít podívat na Sagrada Familii, Gaudího domy, gotickou čtvrť, fotbal a do parku Guell. Park Guell musíte navštívit určitě, na něm aspoň ušetříte vstupné, protože je jako jediný zdarma, vlastně teda až do našeho příchodu. Tento park je veřejně přístupný od roku 1926 a celých 87 let byl přístupný zcela zdarma. Od 25. 10. 2013, tedy ode dne našeho příletu, však bylo zavedeno vstupné… Do parku jsme přišli ve 4 hodiny, ale další prohlídka byla až v půl šesté, což nám vůbec nezapadalo do harmonogramu. U pokladny jsem tedy žádala lístek na šestou hodinu, abychom předtím stihli dojít na vyhlídku nad parkem. Paní však byla neústupná, že se jedná o poslední prohlídku a tak lze lístek koupit pouze na půl šestou. No jo tak jsme je koupili. Ani nevíte, jak to dokáže člověka naštvat, když 5 minut na to zjistí, že od šesti je vstup zdarma. 


Následující den jsme se rozhodli nelenět a vyrazit mimo Gaudího město. Jako zkušení cestovatelé jsme usoudili, že se nám nejlépe bude cestovat autem a tak jsme vyrazili do nedaleké půjčovny aut. Půjčovnu jsme hledali 2 hodiny a po těchto dvou hodinách bloudění jsme nakonec zjistili, že tahle půjčovna byla nedávno zrušena a přesunuta na druhý konec Barcelony. No nic tak hold dneska bude odpočinkový den a auto si půjčíme až zítra.


Druhý den jsme se rozhodli zkusit štěstí znovu a vydali se do té přemístěné autopůjčovny. Našli jsme ji během chvíle, a tak jsme doufali, že dnešek si opravdu užijeme. Jenže ono ejhle. Po sepsání všech papíru ohledně půjčení auta se dozvídáme, že kreditka nefunguje. To není možné. Ráno jsme koukali na účet a byl tam ještě poměrně velký zůstatek. Zkuste to znova. Bohužel i opětovné zkoušení bylo k ničemu, kreditka je zablokovaná. Proč je zablokovaná? Protože na ní nejsou peníze. Proč na ní nejsou peníze, když tam má být ještě skoro deset tisíc? Jó to nikdo neví. Nenapadá nás nic jiného, než že nám někdo naboural účet a hold nás udělali podruhé. Pomalu se s touto myšlenkou smiřuji a po 7 dnech samé smůly už neudržím pláč a začínám zoufale brečet.


Nakonec jsem se musela uklidnit, vše hodit za hlavu a hold jedeme na výlet vlakem. Vybírám tedy ze své debetky a nějakým způsobem se dostáváme do o něco jižnějšího města, do Tarragony. Tarragona byla dříve centrem samotného Španělska. Je opředena historií a na památky tu není nouze. Tou nejvýznamnější je jednoznačně přes 2000 let starý amfiteátr, který vypadá opravdu nádherně. Hned na první pohled tu na Vás dýchne kouzlo starověkých památek. Na chvíli jsem chmurné myšlenky hodila za hlavu a těšila na poznávání nových koutů Španělska… K amfiteátru jsme dorazili zhruba ve čtvrt na tři. Což byl po tak komplikované cestě moc pěkný čas. Jsem okouzlena a tak se po pár minutách vydáváme k pokladně. Proč je zapásovaná? U pokladny stojí dědek a kroutí na mě hlavou. Jelikož neumí ani slovo anglicky tak nechápu o co jde. Dědek je mi jedno, a tak se hrnu k pokladně pásky nepásky, chci ten amfiteátr prostě vidět. Táhnu se sem takovou dálku, a opravdu nemám sebemenší náladu, koukat na něj přes mříže. Dědek mě zastavuje a arogantně poklepává prstem na cedulku s popiskem: V neděli prohlídka do 15 hodin, poslední lístek zakoupíte v půl třetí. Ok je za 10 minut půl třetí. Kde je problém? Problém není nikde, snad jen ve španělské povaze. Zlost mi musela koukat z očí, ale bylo mi to k prdu.… Ok tak projdeme aspoň město. Všechny památky ve městě samozřejmě kompletně zavřené. Dobrá tak se aspoň najíme. Všechny restaurace ve městě vaří jen do 4 hodin. Nevadí, najíme se v Barceloně.



Když už jedeme někam do zahraničí, snažíme se alespoň jednou za pobyt ochutnat typické jídlo té dané země. Typické jídlo Katalánska je Paella a tak jsme celý pobyt koukali po restauracích, jestli nás zaujme nějaká nabídka s tímto pokrmem. Jelikož toto jídlo chce každý turista ochutnat, tak je pochopitelně předražená, stojí tak kolem 20Euro na osobu a to se nám fakt už po tom všem dávat nechtělo… Co čert nechtěl. Po nákupu posledních suvenýru na La Ramble, jsme objevili restauraci s obří cedulí Paella za 9Euro a to včetně pití a předkrmu. Né opravdu nás ani po tom všem nenapadlo, že nás zase udělaj... Po usazení ke stolu nám číšník oznamuje, že tato nabídka byla jen na polední menu, ale není problém nám udělat menu na míru za příznivou cenu. Dobrá tak proč ne. Dohodli jsme se, že já si dám Paellu za 13 euro a Franta s Míšou si dají dohromady 8 druhů Tapas za 15 euro. Skvělé, super cena. Parkrát jsme se ujistli, jestli jsou ty Tapas myšleny 15 Euro za oba nebo za každého a jestli je to opravdu 15, aby nebyly dohady. Vše vypadá na dobré cestě. Ani nás nerozházelo, že naproti nám odcházející hosté ostře řešili s číšníkem problém s placením, ba naopak jsme ještě zažertovali, že se snad z fifteen nevyvine fifty. Když nám číšník přinesl účtenku s cenou 89 euro, už nám moc do smíchu nebylo. No jo není fifteen jako fifty… Můj návrh nechat mu na stole původní dohodnutou částku byl hned zamítnut, a tak šel Franta hrdinně zaplatit debetku. Debetka odmítnuta. To mě snad už ani nepřekvapilo. Že by nám ji taky vyčistili? Večeři tedy platím já z posledních 100 euro, které mám na účtu. Absolutně mě nenapadá, co bychom dělali, kdyby na té mé už nic nebylo. Ještě, že už ráno jedeme domů.


Nikdy jsem se z dovolené netěšila domů tak jako tentokrát. Při vstupu na letiště jsem si hluboce oddechla a odpočítávala minuty k odbavení. Hurá za pár hodin jsme doma. Hrdě držím v ruce letenky a podávám je společně s pasy té paní u odbavení. Pasy projíždí scannerem a zdlouhavě přitom komunikuje se španělským kolegou… Ze základů španělštiny, které jsem na vysoké škole získala, matně odtuším, že je problém s pasy. ,,Co je za problém?´´ ptám se jí. ,,Váš pas je v pořádku, ale přítelův nefunguje.´´ odpoví. ,,Jak nefunguje, tak ho najděte podle jména v systému ne?´´,,To už jsem zkoušela, ale bohužel ho tu nikde nevidím´´


S prázdnou peněženkou. Mým prázdným účtem na debetce. Zablokovanou Frantovou debetkou i kreditkou, jsme nakonec po pár hodinách přistávali za doprovodu tónů Smetanovy Vltavy na letišti Václava Havla v Praze. V životě mě tato skladba nedojala tak jako tentokrát.  Nejdražší dovolená, kterou jsme doposud zažili, byla po 10ti dnech za námi a já jsem byla neuvěřitelně šťastná, že jsem zpět v rodné zemi.  


Na závěr Vám můžeme říci, že pokud chcete zažít opravdové dobrodružství, nemusíte jezdit na exotickou dovolenou. Město plné zážitků je pár stovek kilometrů od Prahy. A ač máme zážitky rádi a z každé dovolené si jich vozíme po pytlech. Tato se s počtem zážitků s přehledem vyhoupla na přední příčku a nejspíš ji dlouho žádná nesesadí. Hlavně, že jsme ušetřili.

You Might Also Like

8 komentářů

  1. Týjo, to s těmi pasy by mě dorovnalo. Jinak jsi asi první, kdo má takový názor na Barelonu, já tam teda nikdy nebyla, takže nemůžu posoudit. :)

    Na mém blogu probíhá giveaway o poukaz v hodnotě 500Kč. http://krolling-done.blogspot.cz/2014/01/giveaway-o-poukaz-v-hodnote-500kc-na.html

    OdpovědětVymazat
  2. Oh, tak tam bych chtěla být :O :)

    OdpovědětVymazat
  3. Hotový scénář na tragikomedii :D To je opravdu síla, krapánek jsi mě od návštěvy Barcelony odradila :-)

    OdpovědětVymazat
  4. ty jo, to je děsný. z pohledu pozorovatele jsem se občas zasmála, ale nic příjemného to být nemůže. takže hlavně ne do Barcelony. :D

    OdpovědětVymazat
  5. Holky, Barcelona je prostě úžasná. Jeden semestr jsem tam žila a je to jedno z nejkrásnějších měst na světě. Rozhodně doporučuju.

    OdpovědětVymazat
  6. tak to je paráda, my se chystáme s kamarády za tři měsíce taky do Barcelony, ale po přečtení tvého článku se mi tam teda upřímně moc nechce :D

    OdpovědětVymazat
  7. Chudaku, tolik smuly snad ani neni mozny...JInak me francouzske kamaradce tam prvni den dovolene ukradli z kabelky velkou sumu penez, tak velkou, ze to zabalili a odjeli zpet domu do Francie..L.

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj, máš moc hezký blog! Mrkni i ke mě můžeme se navzájem odebírat :) Dej vedět do komentů.

    Můj blog zde http://lucieglam.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat

Váš komentář je mi inspirací. Děkuji za každý váš názor

Like us on Facebook

Flickr Images

Subscribe