Když manžel přišel před čtyřmi lety s myšlenkou na společně bydlení, byla jsem nadšena. Doposud jsem bydlela u rodičů a tato další etapa života a zároveň i vývoje našeho vztahu se mi zamlouvala. Čas letěl jak splašený a jen se člověk rozkoukal, už jsme měli koupený malý přízemní byt se zahradou. Byt jsme kupovali ve fázi projektu a k nastěhování byl až za půl roku, ale to nebyla žádná překážka k tomu, abych nemohla začít s plánováním interiéru a nakupováním bytových doplňků. Chtěla jsem, aby až se nastehujeme, aby byl byt kompletně zařízený. Při vzpomínce na tuto vzpomínku se musím zasmát, protože i po skoro čtyřech letech společného bydlení je pořad čím interiér zvelebovat.
Nedávno jsem při prohlížení časopisu, které si mamka pro letošek předplatila, narazila na velmi pěkný designový polštářek. "No ten by se nám hodil do obýváku" řekla jsem si a začala sjíždět internetové stránky z popisku pod obrázkem. Wau, takových krásných věcí. Nejraději bych vykoupila celý obchod, jenže ta cena. Jak už to tak u designových kousků bývá, polštářek, kterým jsem byla tak uchvácena, stál něco málo přes tisícovku. Sakryš a já chtěla zrovna dva. Co s tím? Jelikož má mamka v pracovně starý šicí stroj, rozhodnutí bylo jasné. Polštářky kupovat nebudu, vyrobím si je sama. Nejsem přeci žádná nešika.
Prohrabala
jsem se v maminčině skříni se starými látkami a se spokojeným úsměvem na
tváři narazila na několik velmi pěkných kousků, které byly jak dělané
pro můj požadovaný polštář. Sovu
jsem si nejdříve nakreslila na starý papír, abych získala použitelnou
šablonu. Šablonu jsem vystřihla a křídou ji obkreslala na látku tak, aby
na okraji měla ještě dvoucentimetrový přesah, jako určitou rezervu,
která se při šití ztratí.
Z
ozdobných látek a plsti jsem vystřídala oči a křídla a šla prozkoumat
další zákoutí pracovny, abych někde našla krabičku se starými knoflíky,
kterou si mamča tak poctivě schovává už leta. Knoflíky jsem našla během
pár minut a díky velkému výběru našla ty pravé. Vše bylo připraveno a
mohla jsem se pustit do šití.
Byl
to můj první šicí počin, takže asistence v podobě mamky se mi hodila.
Hned na začátku jsem totiž neodhadla, jak velkou rezervu mám nechat sově
vzadu na zádech pro zapínání, a tak jsem musela celou zadní část
nastříhat znovu. Na zádech bylo totiž potřeba sovu rozstřihnout v
polovině na dva díly tak, aby obě části měli alespoň čtyřcentimetrový
přesah na zapošití. Konečně bylo vše připraveno na šití. Nejdříve
opentlovat jednotlivá křídla a očka, pak našít knoflíky a na závěr sešít
zadní i přední část sovy k sobě.
Aby byla sova dokonalá, musela jsem jí ještě vyrobit výplň. Celou sovu jsem znovu obkreslila na o něco jemnější látku ve dvou kousek. Obě látky k sobě sešila a před úplným zašitím ji vyplnila peřím. Konečně má sova i vnitřnosti a práce dospěla ke svému závěru.
Z původních dvou hodin se doba realizace sovího polštáře vyšplhala na celodenní akci, ale i tak si myslím, že to stálo za to. Sovu mám zatim jen jednu, ale už nyní se těším, až ji vytvořím kamarádku. Myslím, že na to, že jsem se s šicím strojem poněkud prala, vše dopadlo dobře a dokonce mě tato tvůrčí činnost urodila několik myšlenek na další vytváření. Snad jsem i já vnukla myšlenku k tvorbě podobných kousků vám. Nač utrácet tolik peněz za věci, které si můžeme vytvořit samy?
