DOMÁCÍ POHODA

18:51

Od té doby co jsem nastoupila do nového zaměstnání, setkávám se s mnoha různými lidmi a i díky tomu, si čím dál víc vážím toho, jaký mám život. Života jsem si vždycky vážila, ale čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, co je pro mě v životě důležité. Nechci životem jen tak proplout. Nechci jenom žít, ale chci umět žít. Chci žít naplno a to nejen dnes, ale i každou minutu každého dalšího dne. Tento týden se událo tolik věcí, které mě v této mojí dlouholeté myšlence čím dál více utvrzují.

Co se dneška týče, tak dnes jsem po dlouhé době ulehla do postele s "nemocí", která se mě snaží zmocnit. Ležím s bolavými břichem a jsem ráda, že mám konečně čas na shlédnutí již dlouho nastahovaných filmů. Můžu konečně protřídit fotky nashromážděné z minulých měsíců a udělat si pořádek v počítači. Ač mi chvílemi bolesti dávají zabrat a nerada se vzdávám hezkého dne, který venku je, snažím se i z těchto negativních věci vyždímat vše pozitivní co z nich lze.