ČÍNA - ZEMĚ STŘEDU
19:00
Rodiče vždycky říkají, že jsem cestovatelská duše. Pořád bych někde trajdala. Strašně ráda poznávám nové kouty světa a vždy když se z dovolené vrátím, mohla bych zas někam vyrazit. Je to taková moje velká závislost. Z této závislosti taky plyne to, že už jako malá jsem si vytvořila sen procestovat Čínu a pak se zrelaxovat na Tahiti. Málokdy se dětské sny plní, ale k mému štěstí se mi tento sen tak trochu splnil.
O tom, že se podíváme do Číny jsme s mou drahou polovičkou mluvili již dlouho, řeči však nikdy nedostali reálné rysy a tak jsme Čínu pořád oddalovali na někdy jindy. Letos v Červenci, však díky několika velkým náhodám dostaly plány konkrétní obrys... Díky mým úspěšně složeným inženýrským státnicím přišlo na program řešení toho, co si budu přát od rodičů na památku za tento životní úspěch. No, jak už to u mě bývá, skromná jsem zrovna nebyla.
Naši jsou poměrně konzervativní a tak jejich představa něčeho na památku je nějaký hodnotný šperk, přívěšek, náhrdelník nebo náušnice. Jenže za dobu mých studijí a mnoha oslavených jubilejních narozenin mám těchto šperků nashromážděno celkem dost. Přišla jsem tedy s návrhem, pořídit si za státnice zážitek. Zážitek ve formě mého snu. Snu podívat se do Číny. A tak ač jsem nečekala, že bude návrh přijat, za pár dnů se kupovaly letenky na druhý konec světa, kterou mi naši jako dárek ke státnicím zaplatili a sen se mohl začít plnit.
Celá realizace cesty do Číny byla značně ulehčena tím, že můj bratránek jel do Číny přes prázdniny sbírat zážitky a tak jsme v něm měli velkou cestovatelskou oporu. Faktastické taky bylo to, že manžel dostal bez problémů dovolenou, což se nám v období letních prázdnin ještě nepošťastnilo. No jak říkám, já to prostě vidím jako velkou shodu náhod, kterou nelze jentak nechat ležet bez povšimnutí.
Naši jsou poměrně konzervativní a tak jejich představa něčeho na památku je nějaký hodnotný šperk, přívěšek, náhrdelník nebo náušnice. Jenže za dobu mých studijí a mnoha oslavených jubilejních narozenin mám těchto šperků nashromážděno celkem dost. Přišla jsem tedy s návrhem, pořídit si za státnice zážitek. Zážitek ve formě mého snu. Snu podívat se do Číny. A tak ač jsem nečekala, že bude návrh přijat, za pár dnů se kupovaly letenky na druhý konec světa, kterou mi naši jako dárek ke státnicím zaplatili a sen se mohl začít plnit.
Celá realizace cesty do Číny byla značně ulehčena tím, že můj bratránek jel do Číny přes prázdniny sbírat zážitky a tak jsme v něm měli velkou cestovatelskou oporu. Faktastické taky bylo to, že manžel dostal bez problémů dovolenou, což se nám v období letních prázdnin ještě nepošťastnilo. No jak říkám, já to prostě vidím jako velkou shodu náhod, kterou nelze jentak nechat ležet bez povšimnutí.
Parametry byly jasně dány. Doba rekreace 12 dní, místo rekreace severovýchod Číny, období rekreace Srpen. Nejhorší bylo vyřídit víza. Tím, že jsme jeli po vlastní ose a nejeli jsme do hotelu, ale za bratránkem, bylo toto vyřizování dost komplikované, ale nakonec jsme to zvládli. Zvládli jsme i koupit levné letenky, jediným zádrhelem bylo při cestě tam i zpět mnoha hodinové čekání na přestupu na letišti. Vše jsme však zvládli a 12. srpna se ocitli v ruchu hlavního města Číny, Pekingu.
O Číně by se dalo vyprávět dlouhé hodiny, vždyť i naše promítání pro kamarády mělo přes dvě hodiny a to jsme to vzali letem světem. Čína je krásná země a asi taky díky tomu, že leží od naší republiky tak daleko, je v ní všechno od naší kultury tak strašně rozdílné. Poznat tento komunistický svět opravdu stojí za to.
Čína nás velmi překvapila. V první chvíli asi hlavně negativně, teď však s odstupem času mohu říci, že to byla velmi zajímavá zkušenost. V čem byl pro mě ten negativní dojem? Je to podníceno asi především tím, že vztřícnost lidí je pro mě velmi důležitá a to ať už jsem v Čechách, Evropě či kdekoliv jinde. Právě v Evropě mnohdy žasnu nad chováním lidí, často si říkám jak jsou sobečtí a neslušní, ale to co mě čekalo v Číně jsem opravdu nečekala. Kultura Číňanů je pro nás Evropany jednou velkou neslušností. Díky tomu, že jich je jak much, mají tendenci se všude strkat, předbíhat, tlačit a vnucovat. Právě tady jsem si vzpomněla jak v období kdy začal boom velkých potravinových řetězců jsme při stání front u pokladny mohli strávit i hodinu, proti vyčkávání ve frontách v Pekingu to však bylo prostě nic. V Pekingu se stojí fronty všude a na všechno. Jednou jsme dokonce stáli i frontu na přechod na Náměstí nebeského klidu. Stáli jsme ji 40 minut a to, že se tu stojí fronty na metro, to je asi světově známé. Vyčkávání ve frontách je chvílemi až nechutný zážitek, všichni se potí a třou a já, která mám tu výhodu, že se prostě nepotím, jsem z každé fronty odcházela s naprosto propoceným trikem. Bohužel však né od vlastního potu. Fronty v Pekingu prostě nejsou tím pozitivním zážitkem, který by si člověk chtěl z dovolené odvést.
Čína nás velmi překvapila. V první chvíli asi hlavně negativně, teď však s odstupem času mohu říci, že to byla velmi zajímavá zkušenost. V čem byl pro mě ten negativní dojem? Je to podníceno asi především tím, že vztřícnost lidí je pro mě velmi důležitá a to ať už jsem v Čechách, Evropě či kdekoliv jinde. Právě v Evropě mnohdy žasnu nad chováním lidí, často si říkám jak jsou sobečtí a neslušní, ale to co mě čekalo v Číně jsem opravdu nečekala. Kultura Číňanů je pro nás Evropany jednou velkou neslušností. Díky tomu, že jich je jak much, mají tendenci se všude strkat, předbíhat, tlačit a vnucovat. Právě tady jsem si vzpomněla jak v období kdy začal boom velkých potravinových řetězců jsme při stání front u pokladny mohli strávit i hodinu, proti vyčkávání ve frontách v Pekingu to však bylo prostě nic. V Pekingu se stojí fronty všude a na všechno. Jednou jsme dokonce stáli i frontu na přechod na Náměstí nebeského klidu. Stáli jsme ji 40 minut a to, že se tu stojí fronty na metro, to je asi světově známé. Vyčkávání ve frontách je chvílemi až nechutný zážitek, všichni se potí a třou a já, která mám tu výhodu, že se prostě nepotím, jsem z každé fronty odcházela s naprosto propoceným trikem. Bohužel však né od vlastního potu. Fronty v Pekingu prostě nejsou tím pozitivním zážitkem, který by si člověk chtěl z dovolené odvést.
Dalším dost negativním zážitkem je všudypřítomné poptahování Číňanů svých hlenů až z paty. Když pak stojíte ve frontě a někdo vám začně popotahovat přímo za krkem, není to nic příjemného. O to více je nechutné, když pak vidíte jak ty hleny plyvou na zem a to, že oni to plyvou všude, ve městě, v metru, v obchoďáku v restauraci. Je super zrovna večeřet a co je ještě lepší, když večer zaprší, můžete klouzat jak na velkém kluzišti, hleny jsou prostě všude.
I přesto všechno se nám Čína moc líbila. Člověk se jen musí odprostit od toho, že se na Vás pořád někdo tlačí, a hold se nesmí nechat vytlačit, ale tlačit se s davem. Čína je krásná, má spoustu památek, krásné chrámy, mnoho budhistických soch, krásných parků a jezer. Vždyť právě Čína se může pyšnit jedním ze 7mi divů světa, Velkou čínskou zdí, jejíž historie a velikost je vážně dechberoucí. My jsme měli to štěstí, že v oblasti, kterou jsme si pro návštěvu zdi vybrali, bylo hrozně málo lidí. Možná je to tím, že v průvodci psali, že Mutianyu je fyzicky náročnější část než Badaling. Díky tomu tu nebyli žádní Číňané. Nevím čím to je, ale přijde mi, že oni prostě neradi chodí. Ať jsme byli na jakékoliv památce, do kopce už nechodili, chodili jen po vyznačených trasách. Kolikrát to na mě dělalo až dojem, že jim jde jen o to říct si, že tam byli, ale moc místa neprozkoumávají, asi nemají tu potřebu poznávánÍ jako já.
Z Čínské zdi jsme prošli zhruba 3 kilometry, což je při délce 8858 km dost velké nic, ale i tak nám to zabralo 4 hodinky. Stoupání bylo totiž místy dost náročné o to více nám to umocnilo zážitek z cesty. Prostě krása!
Velká čínská zeď byla nádherná a vzpomínat na ni budu asi celý život. Podobně silný zážitek jsem si odvezla i z národního parku Long qing Xia. To je podle mě krom Velké čínské zdi klikatící se přes vrcholky hor ta opravdová čínská příroda, kterou má člověk zarytou v paměti z historických čínských filmů a obrázků. Voda protékající mezi oblými, ale přesto velmi strmými skalisky s roztroušeným komplexem chrámů a altánků mi připomínala můj sen z dětství.
V Long qing Xia jsme nejprve absolvovali projížďku lodí, která nás vyhodila zhruba uprostřed parku a odsud se dalo vystoupat na několik chrámů. V Číně lze jen sporadicky narazit na anglické nápisy, většina nápisů je v čínských znacích a tak si člověk moc nepočte. Při cestách lze jen logicky odvodit kam Vás cedule vedou. Rozhodli jsme se, jít po ceduli s poznámkou tample. "Nejspíš jdeme na nějaký chrám." Řekli jsme si. Po 40minutovém soupání do strmého kopce jsme se však přesvědčili, že tample není chrám, ale pouze altán s vyhlídkou, což nás v první chvíli naprdlo, ale pohled do údolí byl tak fascinující, že naprdnutí ve vteřině ustalo... Jelikož se jednalo o nejvyšší vyhlídku v oblasti, na další dva tamply jsme nešli a lodí se přemístili na začátek parku, kde se nachází nejvýše položená vyhlídka s chrámem.
Z Čínské zdi jsme prošli zhruba 3 kilometry, což je při délce 8858 km dost velké nic, ale i tak nám to zabralo 4 hodinky. Stoupání bylo totiž místy dost náročné o to více nám to umocnilo zážitek z cesty. Prostě krása!
Velká čínská zeď byla nádherná a vzpomínat na ni budu asi celý život. Podobně silný zážitek jsem si odvezla i z národního parku Long qing Xia. To je podle mě krom Velké čínské zdi klikatící se přes vrcholky hor ta opravdová čínská příroda, kterou má člověk zarytou v paměti z historických čínských filmů a obrázků. Voda protékající mezi oblými, ale přesto velmi strmými skalisky s roztroušeným komplexem chrámů a altánků mi připomínala můj sen z dětství.
V Long qing Xia jsme nejprve absolvovali projížďku lodí, která nás vyhodila zhruba uprostřed parku a odsud se dalo vystoupat na několik chrámů. V Číně lze jen sporadicky narazit na anglické nápisy, většina nápisů je v čínských znacích a tak si člověk moc nepočte. Při cestách lze jen logicky odvodit kam Vás cedule vedou. Rozhodli jsme se, jít po ceduli s poznámkou tample. "Nejspíš jdeme na nějaký chrám." Řekli jsme si. Po 40minutovém soupání do strmého kopce jsme se však přesvědčili, že tample není chrám, ale pouze altán s vyhlídkou, což nás v první chvíli naprdlo, ale pohled do údolí byl tak fascinující, že naprdnutí ve vteřině ustalo... Jelikož se jednalo o nejvyšší vyhlídku v oblasti, na další dva tamply jsme nešli a lodí se přemístili na začátek parku, kde se nachází nejvýše položená vyhlídka s chrámem.
Velká čínská zeď a Long qing Xia byli jediné dvě místa, za kterými jsme jeli mimo Peking. Zbylé dny jsme strávili přímo hlavním městě, které je památkami doslova prošpikováno. Tou nejznámější je bezesporu Zakázané město a náměstí nebeského klidu. Asi díky tomu, že jsou tyto dvě místa tak světově proslavená, čeká od nich člověk strašně moc a to byl asi důvod proč jsme s nich byli tak trochu zklamaní. Z Pekingu jsme si odvezli nejlepší dojem z Letního paláce císaře. Jedná se o rozsáhlý komplex chrámů na kopci u jezera s krásně malovanými trámy, stropy, sloupy a spoustou tradičních čínských maleb. Obrázek Pekingu pak dokreslily tradiční hutongy nebo jízda rikšou, kde vás zaručeně oškubou. Ano, i nás oškubali.
Uplně jinou kapitolou je pak čínské jídlo. Každý říká, že ta čína co se u nás vaří není opravdová čína. Já jako lajk však můžu říct, že mě to chutnalo úplně stejně. Je tu řada fastfoodu jako u nás, kde to jídlo je hodně totožné s tím rozdílem, že nudle dělají jen sporadicky a ke všemu dávají rýži.
V místních restauracích se pak člověk může více rozšoupnout. Výběr je veliký a jídla opravdu chutná. Abychom co nejlépe zapadli, hned jsme si osvojili jejich zvyk, že se objedná více jídel a každý si pak bere ze všech. Když si objedná každý svoje a svoje si taky sní, není to vůbec čínské. Tradiční je tady hotpot, což je plotýnka ve stolu na které se prohřívá omáčka, do níž se hází různé syrové suroviny, jako nudle, zelenina, šunka, maso, houby. Pak se jen vyloví a sní.
Bezesporu nejznámějším čínským jídlem je Pekingská kachna. Už při plánování cesty bylo jasné, že bez ochutnání této pochoutky nikam nejedeme a jak jsme si řekli, tak se také nakonec stalo. Ač se to může zdát k neuvěření najít v Pekingu restauraci, kde dělají Pekingskou kachnu je poměrně velký oříšek. Hledáním jsme strávili jeden celý večer a kachnu našli až v 6té restauraci. Za to hledání to ale rozhodně stálo. Pekingská kachna je opravdu výborná záležitost a ač já kachnu nejím, zblajzla jsem jí na posezení. Už samotný proces přípravy kachny je zajímavý. Kuchař upečenou kacnu přiveze na kuchařském vozíku, ukáže ji strávníkům, tedy nám a pak ji zkušeně krájí na tenké plátky. Plátky vyrovná na ozdobený talíř a konzumace může začít. Kousky kachny se balí se zeleninou a dipy do placky, která se objednává jako příloha a pak se tato delikatesa jí. Jí se samozřejmě hůlkami.
Na závěr nelze opomenout čínské BBQ. To je další velký zážitek. Venkovní stánky nabízí širokou škálu pochutin. Vše se prodává na špejlích, na kterých jsou napíchána různá masa, zeleniny, ryby, krevety, ovoce a pro odvážné taky nejrůznější "potvory" jako larvy, bource, pavouky, hady, ještěrky, štíři a dokonce i vnitřnosti, ze kterých mě nejvíce zaujali býčí koule. Prostě se zde dá nalést cokoliv, na co si člověk jen vzpomene. Samozřejmě jsme ani my nemohli zůstat pozadu a po dlouhém rozvažování jsme zavítali ke stánku s potvorami. Zkusili jsme štíry. Možná bychom toho zkusili víc, ale má to menší háček. Všechny tyto potvůrky prodávají na špejli po několika kusech, minimálně po třech, takže to není tak, že zkusíte jeden kousek od tohohle a jeden od tohodle, je toho prostě pořádná porce. Štíry, co jsme měli my, prodávali po třech. Měli je nalepené cukrem na špejli a tak se ještě hýbali. Vybrali jsme si tedy jedny pořádně živé macky. Pán ty chudáky ještě zaživa strčil do rozpáleného oleje. Posolil je, slané totiž chutná všechno líp a pak jsme si mohli šmakovat.
Čína je prostě svět úplně odlišný od toho našeho. Skýtá spoustu překvapení a to jak pozitivních tak pro nás Evropany i dosti negativních. Je to jeden velký zážitek, a ač jsem byla první dny dosti zaskočená čínskou povahou, nyní musím reálně zhodnotit, že to byl nezapomenutelný zážitek, který za tu dalekou cestu stál. Nebyla to Čína, kterou jsem si vysnila a o to více to bylo zajímavější, poznala jsem zase nový kus světa a pro mě ještě nepoznanou kulturu.
Tato cesta se jedním článkem vypovědět nedá. Tím, že jste mi psali, že byste rádi viděli fotky a vložit fotky bez článku mi přišlo takové suché, zvolila jsem alespoň takovýto rychlo průřez. Pokud máte zájem, ráda zodpovím vše co by Vás zajímalo a porádím těm, kteří se na podobnou cestu chystáte.
.JPG)
9 komentářů
Krásný fotky!
OdpovědětVymazatNavštívit Čínu je můj velký sen. Nejen kvůli té krásné přírodě a jiné kultuře, ale i kvůli Pandám :)
OdpovědětVymazatToto je jedno zmálamiest, ktoréby som fakt chcela vidieť na vlastné oči :) Krásny článok:)
OdpovědětVymazatpozívam ťa do súťaže u mňa na blogu:
http://byfoxygreen.blogspot.sk/2014/10/find-my-age-win.html
Toto miesto vyzerá fakt nádherne :)
OdpovědětVymazatja by som to jedlo nevedela tiež porovnať u nás a tam pretože neskúšala som ho jest ešte nikdy ale hadam sa niekedy vyberiem do takej reštauracie rada vyskúšam hocičo,, jasne že fotky musia vždy byť aby si to človek vedel predstavit, všade na svete sú krásne miesta kde sa dá ist
OdpovědětVymazatOch you were lucky to be in such beautiful places :) I would like to be in China in the future :) Your's photos are amazing. I'm impressed that archicture and all things which are very oriental :) The best greetings from Poland :*
OdpovědětVymazatPáni, tomu říkám dlouhej článek... a to jsem myslela že jsem na ně expertka já xD ale jet do Číny, taky bych o tom psala sto let :-) pěkně fotíš ;-)
OdpovědětVymazat5+2 jsem četla na nějakým tom všeznalým webu jako je krasna.cz nebo tak něco, určitě bys o tom něco našla pokud tě to zaujalo :-)
No já bych toho štíra nedala. Fuj. Jak to chutná?
OdpovědětVymazatTak tohle je rozhodně lepší než šperk. Cestování je vážně droga a Čína skýtá tolik zajímavostí, že pro cestovatele je to naprosté must-go, závidím :D :)
OdpovědětVymazatVáš komentář je mi inspirací. Děkuji za každý váš názor