Fashion book by Markéta Trpišovská

, by Markéta

S KNIHOU YVES SAINT LAURENT

Jak já jsem byla naivní, když jsem si s sebou do porodnice zabalila knížku! K přečtení mi chybělo už jen pár stránek a já je nakonec dočítala ještě tři týdny po porodu. Tak nějak jsem žila v představě, že miminka přeci stále jenom spí, a já tak v porodnici umřu nudou. Samozřejmě že jsem nudou nakonec neumřela ba naopak! Zjistila jsem, jak to s těmi malými lidmy chodí a že pokud budu chtít dělat taky něco jiného, než jen pečovat o naši malou ratolest, nikdy se už nevyspím! A tak se sirkami v očích, píši tento článek o Yves Saint Laurentovi a o tom, jak jsem pyšná na to, že jsem jeho životopis zvládla v šestinedělí dočíst.

Když jsem se do knihy pustila, trochu skepticky jsem se po čtvrtině přečtených stran začala obávat, že život YSL je stejný, jako život kteréhokoliv jiného návrháře. Příběh talentovaného gaye, který neměl lehké dětství a přesto se dokázal prosadit v tak komplikované politické době, toť život většiny návrhářů a možná i umělců vůbec. Když jsem však překonala krizi 60. stránky začala jsem se do knihy více začítat a nakonec zjistila, že YSL se trochu těm umělcům své doby vymyká. Kdo tedy rád čte životopisy, určitě ho tato kniha zaujme a ten, kdo navíc dychtí po informacích z historie módy, bude nadšen. Kniha o Yves Saint Laurentovi od Fiony Levisové je zajímavým průřezem života tohoto módního umělce a tím, že je vměstnána do necelých 200 stran, lze ji zhlnout během jednoho dne.

O knize

Pro někoho zbytečné a někomu se může hodit upřesnění pojmů prét-a-porter a haute couture. Prét-a-porter je chápána spíše jako konfekce, kdežto haute couture je oblečení šité na míru. Oba tyto pojmy jsou s YSL a všemi slavnými návrháři neodmyslitelně spjaty.

Nikdy by mě nenapadlo, že Yves Saint Laurent byl afričan, podle mě na to rozhodně nevypadal. Pocházel z Alžírska a do Paříže přišel v 17ti letech, kdy začal pracovat pro slavného Christiana Diora. Po Diorově smrti převzal žezlo velení tomuto módnímu domu a šlo mu to více než dobře. Jeho geometrická linie a trapézový střih ho doslova vynesly do nebes. Po 3 letech působení u Diora založil vlastní značku, ale díky nedostatečnému kapitálu se rozjela pouze velmi ztěžka. Poté co přišel s kolekcí Mondrian, která představovala deset rovně střižených šatů s červenými, žlutými a modrými čtverci uvězněnými v černém poli, začal prodej prudce stoupat a značka YSL se dostala na výsluní. Zamilovala si ji Jackie Kennedyová i Hillary Clintonová.

Je znát, že v jeho tvorbě se odrážela láska k umění. Často se ispiroval malíři i spisovateli a do svých modelů promítal i slavné básně. Díky lásce k umění se pokoušel realizovat v divadelnictví a to jako návrhář kostýmů. Možná právě díky několika špatným recenzím zde dlouho nevydržel. Ač si to nechtěl připustit, jediná tvorba v které byl tak dobrý bylo módní návrhářství. Jeho věta "Není důležité aby se látka líbila, ale aby dobře seděla." ho posunula vpřed. Jako první přišel s kalhotovým kostýmem pro ženy, který vyvolal masovou revoluci a díky přesvědčení, že se na mužích je potřeba zvýraznit ženský šarm a na ženách mužkou sílu se stal jedinečným. Díky šikaně v dětství a špatných vzpomínek z armády, trpěl celoživotními depresemi, které se v jeho 40ti letech značně prohloubily. V polovině 90. let se jeho módní dům dostal do ztráty a značku YSL tak převzal do svých rukou konglomerát Gucci Group. Yves se díky depresím ukryl do ústraní a většinu svého času začal trávit v Maroku. Zemřel v roce 2008 v 71 letech v Paříži za nevyjasněných okolností. Byl jednou z ikon 20. století. Jeho tvorba byla nenaharaditelná, nikdo jiný nedal ženám takovou sílu v oblékání, přispěl k proměně Paříže v pupek módního světa a jako jediný otevřel svět originální módy širšímu publiku. Rok 2008 byl rokem, kdy svět přišel o další módní ikonu.

EN//

I was so naive when I took book to the hospital. I was almost on the end of the book but in hospital was always something to do and it was the reason why I finished reading three weeks after childbirth. I thought that I will be bored in hospital. Of course I'm not bored. Stepan needs my attention constantly and I hardly do something other than care about him. Now I exchanged sleep for fun and I am writting this article about Yves Saint Laurent.

I did not like this book in the beginning. The story about YSL was initially the same as the story about any other fashion designers. The book began to entertain me when i read half of the book. Finally, I read it in a short time. If you enjoy reading biographies and you love fashion history, you will like this book.

About book:

Yves was born in Algeria and came to Paris in 17 years. Here he took a job at the famous Christian Dior. When Dior died, he led the fashion house. Its geometric lines and trapezoidal cut made him popular. After 3 years of work at Dior founded his own label, but due to the lack of capital grove slowly. Then he came with a collection of Mondrian (ten straight-cut dress with red, yellow and blue squares on a black field) began sales soar and YSL brand became popular. Jackie Kennedy and Hillary Clinton loves him.

He loves art. He was inspired by painters and writers. As a costume designer, he worked in the theater. Perhaps thanks to several bad reviews he left this job. He loves designing costumes, but in fashion design was the best. He was the first designer who designed pantsuit. He sparked the revolution in clothing. He believed that men need to highlight the feminine charm and women man strength.

Thanks childhood bullying and bad memories of the army, suffered from lifelong depression. They deepened in later years. In the mid-90s with his fashion house he was making a loss and brand YSL took up conglomerate Gucci Group. Yves thanks depression hid in seclusion. He died in 2008 at the age of 71 in Paris under mysterious circumstances. It was one of the icons of the 20th century. His work was unreplaceable. Nobody else gave such power to women in dressing. Contributed to the transformation of Paris in the fashion navel of the world and the only original fashion world has opened to a wider audience. 2008 was the year when the world lost another fashion icon.

5 komentářů

, by Markéta

Co je v krabici

JEŽÍŠEK SE POCHLAPIL

Bože můj, ten čas tak strašně letí! Vždyť to byly poslední bezstarostné Vánoce, které jsme mohli v klidu strávit jen tak my dva spolu a hlavně bez starostí. Za pár dní vybuchnu a odstartuji to šílené období plínek, pokaděných zadečků, opruzenin a hlavně nikdy nekončících nocí bez spánku! Možná právě z tohoto důvodu mi Ježíšek nadělil pod stromeček takové dárky, o kterých se mi nikdy ani nesnilo. Což je úžasné, o to horší je však skutečnost, že mi nejspíš chtěl naznačit, že odteď budu já tím, kdo bude mít dvojku na zádech a na rozmazlování zde už bude navždy jenom melounek! No jo, to je realita a já se s ní musím smířit. Musím však přiznat, že po letošních Vánocích to bude velmi těžké.

Kabelku jsem pod stromeček ještě nedostala a tak když jsem pod ním viděla obří žlutou tašku s nápisem Louis Vuitton, ve skrytu duše jsem doufala, že bych mohla být její majitelkou. Velkou naději jsem tomu však nedávala. Nakonec se k mému údivu sen stal skutečností a nejenže ta taška byla moje, můj byl i její obsah! Flandrin Monogram canvas s koženými vsuvkami v červené barvě teď nedám z ruky. Je elegantní a přitom se dá nosit i k úplně všemu. Má praktické rozdělení na dvě velké kapsy s malou kapsou na zip uprostřed. Dá se nosit jak v ruce tak jí lze připnout na kožený popruh a hodit jen tak přes rameno. Je prostě ideální pro mě a já jsem neskutečně ráda, že se Ježuch trefil do mého vkusu. Letos se opravdu pochlapil!

EN//

The time flies so quickly! After all, it was last Christmas which we spent alone with my husband and without any worries. In a few days, I will give birth and begin a period of diapers and nights without sleep. Maybe this is reason why Santa gave me a gifts of which I had never even dreamed of. This is amazing! Unfortunately, however, I feel that it was the last time, and now will only pamper our child. Well, this is the reality and I have to accept it. But I must admit that after this Christmas, it will be very difficult.

I have never gotten purse under the tree. So when I saw under tree the giant yellow bag with the words Louis Vuitton, I was hoping that this will be my bag. I hoped! Finally, the dream became a reality. The bag was mine! Flandrin Monogram canvas with leather inserts in red color is mine. It is elegant and I can wear it with everything. It has a practical division into two large pockets with small zipped pocket in the middle. It can be worn in hands or it can be attached to a leather strap and just throw over his shoulder. It's just perfect for me and I'm incredibly glad that Santa hit to my taste.

9 komentářů

, by Markéta

Barbora Bistiak

TĚHOTENSKÉ FOCENÍ

Těhotenství je stejně jako například svatba, jednou z těch chvil, které by se měli řádně zdokumentovat. Vždyť je hezké nechat si zhmotnit vzpomínku na toto důležité období života, a ač to moje není zrovna procházkou růžovým sadem, stejně na něj již teď ráda vzpomínám. Proč se tedy nenechat nafotit?... V mém okolí se to mimči jenom hemží a tak nemám po otevření facebooku nouzi o fotky nahatých těhotenských pupků, omašlovaných pupků, pupků s malými botičkami nebo tatínků líbajících chlupatý pupek nastávající maminky. To už je taková ta česká klasika, kterou já však nechtěla. Chtěla jsem něco přirozeného, co v fotce zachytí ten zvláštní pocit radosti z neznáma.

Nad fotografem jsem dlouho přemýšlet nemusela, věděla jsem, že jediný kdo nám v rámci Libereckého kraje může takové fotky pořídit, je Barbora Bistiaková. Její fotky jsou vždy přirozené a člověk se při focení necítí jak v křeči. Bára je příjemně komunikativní a konverzace o běžných problémech je tak skvělou cestou k uvolněné atmosféře, která je pro přirozenost fotek důležitá.

Báře stačilo napsat, jakou máme představu, ve kterém měsíci bychom chtěli fotit a společně jsme pak vymysleli místo a téma focení. Naším oblíbeným místem je Bedřichov a tak přemýšlení o prostředí nebylo nijak náročné, náročnější však bylo vymyslet nějakou tématickou vsuvku. Původně jsem přemýšlela o podzimním focení s papírovým drakem. Ten co jsem však vytvořila, byl nepoužitelný a obchody? Ty byly zahlcené pouze strakatými igelitovými draky. Nesehnala jsem teda nic, co by nám do našeho vkusu zapadalo a od tohoto tématu upustila. Zaměřili jsme se raději na jídlo. Jednak k těhotenství patří, a jelikož náš rok byl díky Nepleše na plechu jídlem doslova prošpikovaný, nebylo třeba nad ničím jiným přemýšlet. Slovo dalo slovo a my vymysleli téma piknik. Nic jiného než obří pupek, láska a jídlo totiž naše těhotenství nemůže lépe vystihnout. Pak už jen zapracovalo zkušené oko skvělé paní fotografky a fotky, které přesně odpovídaly naší představě, mohli vzniknout!

Focení jsme dohodli na listopad, kdy jsem byla v 30. týdnu těhotenství (v polovině 8. měsíce). Břicho jsem tedy měla oproti aktuální situaci poloviční a taky značně hezčí. Nemusela jsem si tak připadat jako velryba a focení si mohla pohodlně užít. V devátém měsíci by bylo pro mě díky zhoršené pohyblivosti focení náročnější a fotky s přerostlým melounem by příjemnou vzpomínku přeměnily spíše v krásné fotky s poněkud divným zjevením a ne něžnou nastávající maminkou.

Nebyl by to František, aby si během našeho láskyplného focení nestihl vyřídit několik pracovních hovorů. Abych pravdu řekla, těch hovorů bylo nakonec nekonečně mnoho a já jsem ráda, že Bára byla natolik trpělivá, že mu něco neomlátila o hlavu a trpělivě to s námi vydržela! Díky Františkovým hovorům se nám totiž focení protáhlo na dvě hodiny a to v zimním dni, který bývá krátký, není pro světlo nic příhodného. No jo, to jsou ti podnikatelé! Vše jsme však zvládli a výsledkem je nám krásná vzpomínka na toto pupkaté období.

Pokud i vy sháníte fotografa, který jde ruku v ruce se světovými trendy, má vkus a příjemné vystupování, mohu Vám Báru vřele doporučit! Přirozenost je v jejich fotkách charakteristickým znakem a nadčasovost těchto fotografií světovou a velmi trendy záležitostí. Je prostě skvělá! Stejně jako s těhotenským focením ani nyní jsme nezaváhali a Báru si rovnou objednali i na focení našeho melounka. Pokud i vy to cítíte stejně jako já a přirozenost a čistý styl u Vás hraje prim, věřím, že oceníte Báry poctivou práci likem na jejich facebookovských stránkách.

EN//

At present it is very popular to have a pregnancy photos. Pregnancy is important a period of life is important and this period should be documented. I also succumbed to this trend. I have many acquaintances who are pregnant and it is the reason why I alway see on facebook pregnancy photos. All these photos are the same. Every expectant mother has taken photos with nude belly tied with ribbon. There are always pictures with liner and a father who gives kiss the belly. I wanted something different. I wanted a natural photos. Photos that capture feelings.

I knew that around the city Liberec is the only one photographer who makes natural photos. This is Barbora Bistiaková. Her pictures are always natural and during the shoot must everybody feels good.

With Bara, we agreed immediately. Enough to say when and where we want to take pictures. Our favorite place is Bedřichov. So place was chose in the minute. But I've long thought about the topic of photography. Firstly, I wanted to take pictures with the kite. But I could not find the best kite, it was the reason why we have chosen as the theme picnic. Food is associated with pregnancy. Nothing more than a giant belly, love and food is our pregnancy can better grasp!

We agreed on a photo shoot at November. I was in the 30th week of pregnancy (in the middle of the 8th month). My belly was small and pretty. Now I have giant belly and does not look nice. Due to the small belly, I felt pretty. In the ninth month would photo shoot me feel uncomfortable because they are difficult to move, and a big belly is not so pretty.

Photo shoot was very nice and we both enjoyed it. The only one thing take the situation not so good. František always telephone to the job. Constantly working to solve problems over the phone. This was extend the period of the photo shoot. Bara, however, was very patient.

If you are looking for a photographer that takes into account global trends, I can highly recommend Bara! Naturalness and timelessness is the hallmark of their photos. She is the best! Bara´s photo we liked very much and it is the reason why we ordered she for a newborn photo shoot. If you also love this natural style I'll be glad if you support Bara by take a like on her facebook page.

FOTO: BARBORA BISTIAK

13 komentářů

, by Markéta

Barbora Bistiak

TIKAJÍCÍ BOMBA

Ty poslední týdny jsou doslova nekonečné. Sotva se valím, melounek mi nedá spát, díky mrazům mám zákaz chodit ven, abych se někde nenaplácla a tak ty nekonečně dlouhé dny trávím zavřená mezi čtyřmi zdmi a čekám až to na mě příjde. Občas někdo napíše jak se mám a zda jsem stále ještě dva v jednom. Jiní zase volají, jestli už nerodím a já jen zatlačuji slzu zoufalství, protože ne, nerodím a melounek se očividně ani nemá v plánu vydat na cestu ven! Ale tak co, termín mám až v pondělí a ač si už nyní připadám jak tikající bomba, budu to muset ještě pár dní vydržet a doufat, že mě to naše malé překvapení nenechá dlouho napínat.

Jo tak na těchto fotkách jsem měla ještě tak o 10 kg méně, venku nemrzlo a já se mohla s Barčou vydat na poslední focení svých těhotenských kousků. Když jdu někam ven, nejraději nosím šaty a to nejen teď, ale prakticky celé těhotenství. Nic mě v nich netlačí, jsou pohodlné a hlavně mi zajistí dostatečnou variabilitu, tak abych si je mohla vzít k nejrůznějším příležitostem.

Byla to super procházka! S Barčou jsme probraly její nadcházející fotografickou sezónu a podrbaly o snad nikdy nekončících ženských tématech. Nafotily jsme skvělé těhotenské fotky a pro jistotu jsem si jí již rezervovala na focení s prckem, protože lepší novorozenecké fotky než ty od Báry, bych nikde jinde nesehnala!

Těším se, až nebudu muset být zavřená v našem malometrážním bytě a vyrazím taky někam jinám, než na pravidelnou lékařskou prohlídku. Doufám, že už to bude brzy a doufám, že už ve třech!

EN//

These last weeks are endless. It is hard to walk. I do not know how to sleep at night. It's freezing outside and sidewalks are slippery. It is the reason why I can´t go outside and must be in our small apartment and wait for birth. Occasionally someone will write me: "How are you? You birth already?" Unfortunately not, and according to the doctors I must wait. I have a deadline until Monday. Although I am already big as the globe, I will have to endure a few more days!

On these pictures, I still had about 10 kg less. Outside was a good weather. It wasn´t frozen and I could go take some pictures with Bára. It was the last pregnancy pictures. When I go out, I like to wear dresses. They are comfortable and can be worn for any occasion.

It was a good walk! We discussed about Bára´s upcoming photography season, and women's issues. We took great pictures of pregnancy and for sure I already booked her for the baby photo. Bara takes the best pictures I've ever seen.

FOTO BY BARBORA BISTIAK

1 komentářů

, by Markéta

lifestyle

ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!

Když se nad tím tak zamyslím, trochu mě až děsí skutečnost, kolik se toho během tak krátké chvíle jako je jeden rok, dokáže změnit. Rok 2016 byl pro mě přelomovým rokem, který mi obrátil život zcela naruby a jsem velmi zvědavá, jak s tím vším v příštím roce naložím.

Kdyby se mě před rokem někdo zeptal na ožehavé téma "děti," nejspíš bych ho odbyla větou: "Času dost!" Jenže ač se snažím mít vždy vše do nejmenšího detailu promyšlené, tento rok mi ukázal, že ne vždy se věci vyvíjejí tak, jak by člověk chtěl a někdy neuškodí změnit plán z minuty na minutu. V posledních letech jsem své naplnění života viděla jen v kariérním postupu, seberealizaci a cestování a tento projekt emancipované ženy mi tak nějak vyhovoval. Vyhovoval mi až do té chvíle, kdy mi tyto plány začal kazit manžel s tím, že by se chtěl začít realizovat v oblasti rodičovství. Tak proč ne? Roky nám ubíhají a je pravda, že v tomto ohledu by se nemělo příliš otálet, člověk by toho pak postupem času mohl litovat. A tak jsem se začala zabývat myšlenkou, jaké to asi bude přijmout nového člena do našeho týmu. Na přemýšlení mi však Franta nedal ani jediný den. Než jsem se nadála, byla jsem vhozena do role nastávající matky a jen těžce se učila v této roli chodit. Popravdě řečeno první čtvrt rok, který jsme strávili plnou realizací na nově založeném blogu Neplecha na plechu, cestováním po Maďarsku, Singapuru a romantickém Bali, byl naprosto dokonalý a přesně podle mých představ, následující měsíce jsem si však vůbec neužila. Dny jsem trávila s hlavou v záchodové míse, po doktorech, v práci, ve které jsem se díky nezkrotné únavě a všemožným bolestem nemohla plně realizovat a ten zbytek dní v posteli, ve které jsem nabírala alespoň trochu síly. Jak už tu bylo jednou řečeno, těhotenství rozhodně není nejhezčím období ženy a kdo říká že ano, tak lže! Těch devět měsíců, které se mi už každým dnem pomalu a jistě chýlí ke konci, pro mne bylo opravdovým očistcem a já jen doufám, že konečný výsledek mě odmění a já budu moci za rok touto dobou napsat, jak byl rok 2017 úžasný!

Rok 2016 mě sice vycucal, ale abych byla upřímná, konečně mi otevřel oči a donutil nás k velkým změnám. Založení rodiny nás semklo ještě více, než jsem si doposud připouštěla a z mého manžela se tak vyklubal pravý princ na bílém koni. Ve dnech kdy jsem se jen sotva plazila, mi byl velkou oporou a kdyby mohl, určitě by se pro mě rozkrájel. Potomek, který už pomalu klepe na dveře, nás donutil prodat náš s láskou vybudovaný, ale pouze dvoupokojový domov a rozhlédnout se po něčem větším. Všechny tyto skutečnosti mi otevřeli oči a vehnali mě do úplně jiného světa, na který se po všech těch urputných odmítáních začínám opravdu velmi těšit!

Děkuji všem svým čtenářům, kteří sem chodí rádi a čtou ty moje bláboly! Děkuji Vám za věrnost a přízeň, bez Vás by tu totiž bylo pusto a prázdno. Tento blog by pak postrádal smysl. Přeji, Vám ať Vám tento rok přinese jen to dobré a ať i to špatné se v dobré obrátí. Šťastný nový rok 2017!

FOTO BARBORA BISTIAK

5 komentářů

, by Markéta

Svátky

POSLEDNÍ VÁNOCE VE DVOU

Kde že jsou ty Vánoce? Vím, že to říkám snad každý rok, ale letos mi tedy utekly tak rychle, že jsem snad ani pořádně nezaregistrovala, že byly. S melounkem pod srdcem už se přestávám cítit komfortně a tak hlavní myšlenky mi spíše směřují k tomu, to těch 14 dní ještě nějak překlepat, než k tomu, že je tu období Vánoc a nastávající nový rok.

Foto Barbora Bistiak

Začátkem prosince jsme si tedy pěkně mákli. Naše Neplecha na plechu přijala několik vánočních zakázek a tak jsme se brodili haldami zákusků, perníků a staročeského cukroví. Cukroví jsem tedy letos dávala jeho novým majitelům jen s těžkým srdce, letos do mě totiž padá jako nikdy. No bohužel musím přiznat, že letos do mě jako do sudu padá snad úplně všechno a co je horší, nějak to nejde zastavit!

Shánění dárků jsme zvládli celkem bez úhony a tím, že už jsem od konce listopadu doma na mateřské, zvládli jsme vše bez zbytečného shonu. Dokonce jsem si letos mohla s jejich balením pohrát více než kdy jindy a hlavně ho nemusela nechávat na poslední chvíli.

Na Štedrý den to na mě málem přišlo a tak jsem konečně mohla jednou tento svátek bez výčitek proležet. Mám totiž úžasnou rodinu, která se o vše skvěle postarala a tak moje absence nebyla prakticky znát! No trochu to zní jakože jsem postradatelná, ale určitě tomu tak není. Nebo se tím alespoň uklidňuji. Až na tuto malou fyzickou nepohodu byl náš Štědrý den skvělý. Ježuch se letos opravdu plácl přes kapsu a přinesl mnoho nečekaných darů. Wau! Obávám se však, že to letos tomu bylo naposled. Je mi totiž jasné, že jen co pustím naši malou ratolest do světa, budu mít dvojku na zádech a krásné dary už bude dostávat jen ten náš malý potomek. Letos to vlastně byly poslední Vánoce "ve dvou" a nový rok tak pro nás bude jeden velký kotrmelec. Sama jsem zvědavá, jak rychle se s novým členem domácnosti sžijeme.

4 komentářů

, by Markéta

Pregnancy

PROTLOUKÁNÍ 2. TRIMESTREM

Když jsem během prvního trimestru vždy celá zelená odcházela z prohlídky od svého gynekologa s informací, že jak se přehoupnu do trimestru druhého, bude mi líp, začínala jsem se na období, které přichází po 13. týdnu těhotenství, těšit jako na smilování. 1. trimestr byl pro mě vážně očistcem a myšlenka na lepší zítřky mě tak dávala naději, že ač to tak zatím nevypadá, třeba těch 9 měsíců přežiju. První třetina byla za mnou a po úlevě ani vidu ani slechu, a co víc? Čím více jsem se od této pomyslné úlevové hranice vzdalovala, tím hůře mi bylo. Zvracení sice po 4. měsíci ustalo, ale k nesnesitelným nevolnostem, při kterých mi s žaludkem házel snad i čistý vzduch, se přidaly řezavé bolesti v zádech, které v celkové intenzitě byly snad horší, než kterákoliv z doposud prodělaných nevolností. Nezbylo mi nic jiného, že se pomalu začít smiřovat s tím, že lepší to prostě nebude a hold potichu trpět dále.

No co! Pozitivní na tom všem bylo alespoň to, že první třetina byla za mnou a ty dvě následující snad rychle utečou! Bylo za mnou období největších starostí o donošení miminka a přišel čas, vyjít s pravdou ven. I přesto že riziko potratu kleslo na minimum, stejně jsem měla v hlavně divný pocit, že by se stále mohlo něco pokazit a tak říkat tuto šťastnou novinu komukoliv, se mi vůbec nechtělo. Byly však místa, kde oddalovat neoddalitelné nešlo a já musela hodit ručník do ringu. Kde? No třeba v práci! Zde jsem však větší bobky než z donošení plodu měla z reakce našeho pana vedoucího. Nebylo tomu totiž ani 14 dní co mi mezi řečí řekl, podle něj tehdá asi děsně vtipnou větu: "Ne že mi otěhotníte Markéto, na projektu bude ještě hodně práce" No a já samozřejmě ani necekla a teď jsem za ním měla jít s touto pěknou novinkou? No nedalo se svítit. Pár dní jsem nacvičovala větu: "Pane vedoucí my s manželem čekáme miminko" a hned při první možné příležitosti ji na něj koktavě vychrlila. Naštěstí vše proběhlo s úsměvem a pochopením a já tak měla doposud nejtěžší chvíli celého těhotenství za sebou. Věřte, byla to vážně úleva a co si budeme povídat, stejně bych to dlouho neututlala. Můj vyrýsovaný pekáč buchet se už od třetího měsíce začal ztrácet v nedohlednu a buchty tak vystřídal pupek, který se začal pomalu drát snad ze všech kousků oblečení, do kterých jsem se byla schopná ještě narvat!

Melounek se začal pěkně zakulacovat a digitální váha se nepřestávala divit co se to se mnou děje. V pátém měsíci těhotenství začali nevolnosti ustupovat, bolesti zad mi vylepšilo těhotenské cvičení a já se až na přibývající kila začínala cítit jako člověk. Konečně jsem mohla jíst a fungovat a hlavně myslet na to, že nás za pár měsíců bude víc. Byla jsem za půlkou devítiměsíční cesty a představa rodičovství mě snad poprvé za celou dobu nezpůsobovala úzkost.

Co jsem se v tomto trimestru naučila:

Váha stoupla o 8 kg a to ze 47 kg na 55 kg.
Je to trimestr plnej vyšetření (dvě vyšetření vývojových vad miminka, vyšetření na cukrovku, zubařská prohlídka a prohlídka na kardiu).
První pohyby připomínají pohyby střev (jsou cítit už v 19.týdnu).

4 komentářů

, by Markéta

Barbora Bistiak

VE VELRYBÍM TĚLE

5 komentářů

, by Markéta

Barbora Bistiak

VRÁNA NEBO ČÁP?

Nikdy by mě nenapadlo, že vybrat jméno pro našeho potomka bude takový oříšek... Co k tomu říci, zatím co já jsem měla hned od začátku jasno, že do naší rodiny přibude Babetka nebo Honzík, Franta všechny moje návrhy zarputile bojkotoval a předkládal pouze samá nudná jména, která mě ani v nejmenším nepřesvědčovala o tom, že právě tohle je ta správná volba. Největší vidle do toho samozřejmě hodila pak rodina, která každé námi vybrané jméno smetla ze stolu s tím, že tak se jmenovala ta hrozná sousedka, takhle zase divná spolužačka ze třídy, tohle jméno zní moc rusky a nejlepší by vlastně bylo, kdyby se holčička jmenovala Kunhúta. Ne, to opravdu není vtip! Kunhútu už táta prosazoval, když jsem se měla narodit já a jsem ráda, že alespoň moje mamka měla rozum! Jak by mi asi říkali že?... No nic, Kunhúta to každopádně nebude, to víme všichni (až na tátu) a my se raději od té doby o jménech doma nebavíme. Je to záležitost, kterou si musíme určit sami a věřím, že nakonec vybereme to nejkrásnější jméno. Tak nějak ve skrytu duše raději doufám, že přiletí čáp, protože pro mě je ta Babetka nejkrásnější jméno a vím, že pokud vrána přinese holčičku, Babeta se jmenovat nebude, to by Franta prostě nedal.

Ať už je to holčička nebo chlapeček, jedno vím jistě, břicho kyne jak kdybych čekala oba najednou a já si tak říkám, že jestli to tak půjde dál, tak za ten měsíc musím už vážně puknout. Jsem ráda, že jsme mohli vyrazit s Bárou něco nafotit dokud se ještě vejdu do nějakého oblečení. Venku už naštěstí tolik nemrzne a já se tak nemusím schovávat do obřího vaťáku, ve kterém si připadám jak mamut. Ale tak co, to hold k těhotenství!

EN//

I never thought that choosing a name for our child will be so difficult. I like the name Babetka or Johnny, but Franta is sharply rejected. On the other side I did not like his proposals of names. The worst was when we told our suggestions to our family. Each name reminded them of someone they do not like and advise us ugly name Kunhuta. Yes really! Even when I was born my father wanted name Kunhuta for me. Fortunately, we are normal and we do not use that name!

Whether it's a girl or a boy, I know one thing for sure, the abdomen is as big as I waited for both at once. I'm glad we were able to take photos until my clothes are not small. Fortunately outside is not so freeze and I can wear my favourite jacket which is not so big as my winter jacket. In winter jacket I looks like big ball, but so what, a tribute to pregnancy!

PHOTO BY BARBORA BISTIAK

džíny a triko HM, cardigan Hugo Boss, šátek Desigual, bunda Mango, kozačky Baťa, kabelka LV

5 komentářů

, by Markéta

Pages

BLACK AND WHITE

S KNIHOU YVES SAINT LAURENT

JEŽÍŠEK SE POCHLAPIL

TĚHOTENSKÉ FOCENÍ

TIKAJÍCÍ BOMBA

ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!

POSLEDNÍ VÁNOCE VE DVOU

PROTLOUKÁNÍ 2. TRIMESTREM

VE VELRYBÍM TĚLE

VRÁNA NEBO ČÁP?

Me

About me

Labels

Blog Archive

Popular Posts

Pravidelní čtenáři

PEČENÍ S LÁSKOU

Social Share Icons

WELCOME TEXT

Fashion book by Markéta Trpišovská

Like us on Facebook

Flickr Images

Pages

Me

About me

Labels

Blog Archive

Popular Posts

Pravidelní čtenáři

PEČENÍ S LÁSKOU

Social Share Icons

WELCOME TEXT

Like us on Facebook

Flickr Images

Subscribe