Už nějaký den se každé
ráno probouzím s myšlenkou na delší spánek. Nemůžu si na to ranní stávání
zvyknout. Pracně otvírám víčka a jen velmi nerada opouštím ten vyhřátý pelech. Když
už se konečně donutím z něj vylézt, snažím se potlačit myšlenku, že je mi
zima. Tak strašně se mi nechce ven, nemám ráda toto vlezlé počasí, ve kterém se
mi zima zažírá až pod kůži. Podzimní kabáty již pomalu a jistě začínám měnit za
ty zimní a v poslední době jsem si dokonce oblíbila mnou nenáviděné
roláky. Je mi prostě zima a tak se snažím zabalit, co nejvíc to jde. Rolák a
pořádně teplý kabát se v posledních dnech stávají mými nejlepšími
kamarády.
