Mé dny ve velrybím těle se pomalu začínaly chýlit ke svému konci, a čím více jsem byla tomuto konci na dosah, tím hůře jsem se cítila. V těle jsem už nenacházela jedinou část, která by mě nebolela a Melounek? Tomu už ten těsný prostor také přestával vyhovovat. Mé břicho nabylo obřích rozměrů a i přestože jsem se s ním sotva valila, nabídky někam vyrazit jsem neodmítala. Každý den byl totiž tak strašně stejný a nezábavný, že jsem ty dny prostě potřebovala nějak rozrazit.
Příležitostí dostat se někam ven mnoho nebylo, ale ta jedna, která se mi naskytla začátkem prosince, mi všechny ty dny strávené doma rázem vynahradila. Pozvánka na vánoční večírek butiku Salvatore Ferragamo byla skvělou příležitostí jak se ještě před porodem podívat do společnosti a i přestože jsem za ním musela vyrazit až do Prahy, rozhodla jsem se ji využít. Vidina příjemně stráveného večera ve společnosti krásného oblečení pro mě byla prostě neodmítnutelná. Prostředí oblíbeného butiku, který zaujímá své čestné místo na pražské Pařížské ulici, mi zvedlo poslední dny tak ponurou náladu a já si teto den užila jak nikdy předtím.
Seznámila jsem se s mnoha milými lidmi a mohla tak opět přijít na jiné myšlenky. Živá hudba krásně dokreslovala slavnostní atmosféru a korzující servírky kolem mě ji ještě více rozjasňovaly. Ač to přiznávám nerada, uvědomuji si, že pozvat si těhotnou na večírek s jídlem je poměrně odvážný tah! Servírky s tácy plných makronek, sladkých zákusků a fantasticky vyhlížejících slaných kanapek jsem prakticky nespustila z dohledu. Musela jsem se hodně držet, aby zbylo i na ostatní! Obsluha však můj nenasytný apetit brala s humorem a naopak se mi snažili dopřát, co to jde.
Samozřejmě jsem nemohla opomenout ani to hlavní, tedy krásné oblečení, které bylo všude kolem nás. Dlouhé minuty jsem procházela stojany s nejnovějšími kousky a jen těžko potlačovala potřebu něco si koupit. Nebudu přeci nakupovat oblečení, které unosím už jen dva měsíce a možná ani to ne! S mým rostoucím pupkem by se mi také dost možná mohlo stát, že bych právě koupený model nemusela obléci už zítra. Můj chtíč mi však nedal spát a po dlouhém váhání jsem si domů nakonec odnesla halenku, o které jsem usoudila, že mi bude nejen nyní, ale i po porodu.
Na večírku jsme strávili krásné dvě hodiny a já z něj odcházela jako vyměněná. Konečně jsem neseděla doma jako pecka a opět tak po těch uplynulých dvou měsících trápení zažila taky něco pěkného. Ochutnala jsem opravdové delikatesy, doplnila skříň o výjimečný kousek oděvu a příjemně si provětrala hlavu. Ještě nyní na tento večer s radostí vzpomínám a doufám, že teď, když už je náš Melounek na světě, nebude to na dlouhou dobu jediná společenská událost, kam jsem se podívala!
Příležitostí dostat se někam ven mnoho nebylo, ale ta jedna, která se mi naskytla začátkem prosince, mi všechny ty dny strávené doma rázem vynahradila. Pozvánka na vánoční večírek butiku Salvatore Ferragamo byla skvělou příležitostí jak se ještě před porodem podívat do společnosti a i přestože jsem za ním musela vyrazit až do Prahy, rozhodla jsem se ji využít. Vidina příjemně stráveného večera ve společnosti krásného oblečení pro mě byla prostě neodmítnutelná. Prostředí oblíbeného butiku, který zaujímá své čestné místo na pražské Pařížské ulici, mi zvedlo poslední dny tak ponurou náladu a já si teto den užila jak nikdy předtím.
Seznámila jsem se s mnoha milými lidmi a mohla tak opět přijít na jiné myšlenky. Živá hudba krásně dokreslovala slavnostní atmosféru a korzující servírky kolem mě ji ještě více rozjasňovaly. Ač to přiznávám nerada, uvědomuji si, že pozvat si těhotnou na večírek s jídlem je poměrně odvážný tah! Servírky s tácy plných makronek, sladkých zákusků a fantasticky vyhlížejících slaných kanapek jsem prakticky nespustila z dohledu. Musela jsem se hodně držet, aby zbylo i na ostatní! Obsluha však můj nenasytný apetit brala s humorem a naopak se mi snažili dopřát, co to jde.
Samozřejmě jsem nemohla opomenout ani to hlavní, tedy krásné oblečení, které bylo všude kolem nás. Dlouhé minuty jsem procházela stojany s nejnovějšími kousky a jen těžko potlačovala potřebu něco si koupit. Nebudu přeci nakupovat oblečení, které unosím už jen dva měsíce a možná ani to ne! S mým rostoucím pupkem by se mi také dost možná mohlo stát, že bych právě koupený model nemusela obléci už zítra. Můj chtíč mi však nedal spát a po dlouhém váhání jsem si domů nakonec odnesla halenku, o které jsem usoudila, že mi bude nejen nyní, ale i po porodu.
Na večírku jsme strávili krásné dvě hodiny a já z něj odcházela jako vyměněná. Konečně jsem neseděla doma jako pecka a opět tak po těch uplynulých dvou měsících trápení zažila taky něco pěkného. Ochutnala jsem opravdové delikatesy, doplnila skříň o výjimečný kousek oděvu a příjemně si provětrala hlavu. Ještě nyní na tento večer s radostí vzpomínám a doufám, že teď, když už je náš Melounek na světě, nebude to na dlouhou dobu jediná společenská událost, kam jsem se podívala!
