Přemluvit muže, aby šel na romantický film je někdy opravdu dosti namáhavé. Sama musím přiznat, že Frantu na ně již nějaký rok nevodím, protože vím, že je to pro něj není zrovna zábava. Dříve semnou na ně chodil v celku rád, možná chtěl jen udělat dobrý dojem v tehdy ještě poměrně čerstvém vztahu, anebo měl prostě jen zrovna dobrý den. Na poslední romantický film, na kterém jsme spolu byli, byl film Jíst, meditovat, milovat z krásného prostředí ostrova Bali. Tenkrát se v něm Franta k mému údivu nezamiloval do krásné Julie Roberts, ale do rajsky vyhlížejícího indonéského ostrova. Pěkně jsem si tím zavařila, roky mě přemlouval k návštěvě této poklidně vypadající oblasti, ale já tenkrát chtěla dovolenou prostě trávit jinak. Pár let už od té doby uběhlo a karty se kupodivu obrátily, já nakonec zatoužila opustit dobrodružství a přiklonit se k relaxu, meditaci a poznávání nových božstev a ač Franta z nějakého důvodu na Bali přestal mít chuť, tak jak jste si mohli všimnout v posledních článcích, na posvátný ostrov božstev jsme nakonec odcestovali!
Bali nabízí krásné přírodní scenérie, které jsou doslova obklopeny snad nikdy nekončící zelení. Pokud i vy jste vyznavači přírody, je pro vás tento ostrov jako stvořený. Příroda je zde opravdu velmi krásná a bloumání pralesem tak stojí za to! Celý týden však touto aktivitou zaplnit nemůžete, po chvíli Vám totiž bude připadat, že už z ostrova více vyždímat nelze a právě v tuto chvíli přichází čas vyrazit na pobřeží, kde útesy ostrova omílají divoké vlny a pláže jsou plné surfařů. Jet na Bali a nezkusit surfing? To by byla velká škoda! Vždyť miliony lidí sem ročně přijíždí právě za tímto lehce adrenalinovým sportem. Co však podle mě charakterizuje Bali nejvíce, jsou všudypřítomné chrámy, o které zde člověk prakticky zakopává na každém rohu. To, že skoro každá domácnost má u domu svůj soukromý chrám je zde naprosto běžné a tak do věhlasných chrámů země chodí obyvatelé ostrova jednou za čas. Uctívání Bohů je zde na denním pořádku. I přestože jsme v okolí našeho hotelu i my našli několik lokálních chrámků, nemohli jsme vynechat ty nejznámější. Během cesty jsme tak jich navštívili pět a dnešní článek bych jim chtěla věnovat.
ULUN DANU
Pokud i Vy vyrážíte na Bali, rozhodně byste neměli vynechat ikonický chrám Ulun danu, který je pro tento ostrov doslova ikonickým. Chrám leží na úpatí hor, na břehu jezera Beratan. Jedná se o malý hinduisticko-budhistický chrám z roku 1663, jež se skládá ze čtyř budov, kde každá z nich uctívá jiného boha. Balijci sem pravidelně přinášejí obětiny a tak není vyjímkou narazit na jednu z mnoha ceremonií. Jezero Bratan je totiž hlavním zdrojem vody pro zavlažování celé oblasti centrálního Bali, právě proto zde pravidelně dochází k obětinám pro balijskou bohyni vody, jezera a řek Dewi Danu. Je přeci v zájmu balijců si tuto bohyni naklonit!
TANAH LOT
Druhým pro mnohé známým chrámem je vodní chrám Tanah lot. Nachází se nedaleko Denpasaru na skále čnící z moře nedaleko pobřeží. Jedná se o jedno z turisticky nejvyhledávanějších míst Bali a to nejen díky netradičnímu umístění, ale i díky romantickému vzhledu, který láká turisty k pozorování západu slunce. Díky tomu, že na ostrůvek s chrámem je vstup zakázán, je tak tato činnost, velmi příjemným využitím času. Ostrov totiž prý střeží mořtí hadi, aby byl chráněn před vetřelci a zlými duchy.
Tento chrám je také spjat s legendou která praví, že byl v 15. století vybudován na popud mnicha Nirarthy, který si zde během své cesty po ostrově odpočinul. Během odpočinku mu rybáři na skálu začali nosit dary. Po noci, kterou zde strávil řekl rybářům, aby na skále postavili chrám, protože věřil, že toto místo je posvátné a právě zde bude vhodné uctívat bohy moře.
PURA TIRTHA EMPUL
Ze všech chrámů, které jsme během naší cesty po Bali měli možnost navštívit nás nejvíce oslovil palác Pura Tirtha Empul, který je opředem mnoha pověstmi o povátné léčivé vodě. Právě tato voda z něj dělá jeden z nejdůležitějších balijských chrámů. Chrám byl postaven již v roce 962. Je tvořen několika bazény, kde ten hlavní je vybudován kolem posvátného pramene a je do něj vstup zakázán. Z něj je voda odváděna dál do patnácti trisek, přičemž každá z nich má dle legendy zvláštní význam během očisty těla. Právě za účelem této očisty se sem sjíždí široká veřejnost, která dělá chrám jedním z nejnavštěvovanějších.
Pověst, která dělá chrám posvátným hovoří o králi Mayadenawy. Král Mayadenawy se považoval za boha a chtěl po svých lidech, aby ho uctívali. To se však obrátilo proti němu. Poddaní na něj poslali armádu, která ho zahnala do lesu, kde se svým pronásledovatelům ztratil. Král byl velmi chytrý a tak se snažil své pronásledovatele zmást s tím, že chodil na boso nakloněnými chodidly tak, aby nevypadali jako lidské. Současně také vytvořil několik otrávených pramenů, které celou řadu jeho pronásledovatelů zabili, když se z nich napili. Zároveň však vytvořil i pramen, který soužil jako protijed. Právě po tomto prameni chrám dostal své jméno. A jak to dopadlo s králem? Stejně byl dohoněn a uvězněn.
GOA GAJAH
Chrám zde stojí již od 11. století a původně sloužil jako poustevna hinduistických mnichů. Své jméno "Sloní jeskyně" dostal podle sloní řeky, která tudy protéká. Právě tato jeskyně dělá daný chrám od ostatních velmi netradiční. Pokud mám být však upřímná, vesměs ničím jiným nepřekvapí, snad jen tím, že součástí areálu jsou také dva bazénky s posvátnou vodou. Jeden je určen sezdaným a druhý svobodným, k čemu však slouží, jsme se už nedozvěděli. Díky posvátnosti tohoto chrámu se stejně jako do chrámu předešlého musí chodit v tradičních sukních zvaných sarong.
ULUWATU TAMPLE
Poslední den naší dovolené jsme věnovali chrámu, který se nacházel nedaleko hotelu, ve kterém jsme poslední tři dny našeho pobytu bydleli. Už na hotel nám odtud běhali makakové, jež chrám Uluwatu obývají. Sežrali nám na co přišli a tak když jsme při vstupu do chrámu byli poučeni, že si tam nemáme brát žádný batoh, ani kabelku a pokdu máme brýle, ať se s nimi rovnou rozloučíme, nebyli jsme příliš překvapení.
Chrám Uluwatu se tyčí na vysokém útesu na pobřeží moře, i sem, stejně jako do chrámu Tanah lot se sjížní turisté pozorovat západ slunce a já sama musím přiznat, že zde je západ slunce opravdu velmi romantický. Chrám je malý a spíš než k návštěvě hlavní buduvy, vybízí k malé procházce kolem. Makaků je tu nespočet, ale jelikož balijci sami vědí, že pro turisty jsou určitým rizikem, jakmile se nějaké opice blízko nich objeví, hned je přijde zahnat ochranka. Přeci jen, kdo by chtěl být během dovolené pokousán opicí?
