Letět na Cookovy ostrovy a přitom nenavštívit bájný ostrov Aitutaki, by byla velká chyba. Když už jsme absolvovali takovou dálku, věděli jsme, že nemá smysl dovolenou strávit pouze na jednom ostrově, ale že chceme navštívit ostrovů víc. Ponořila jsem se tedy do cestopisných článků a jen co jsem narazila na žebříček nejkrásnějších ostrovů světa, kde se ostrov Aitutaki pyšnil na prvním místě, bylo rozhodnuto.
Cesta z hlavního ostrova Rarotonga trvala pouhých 35 minut a my jsme se tak během krátké chvíle ocitli v úplně jiném světě. Průzračná voda v tyrkysové laguně, která se snad za celou dobu pobytu ani nepohnula mě nutila přemýšlet nad tím, zda je vůbec možné, aby voda měla na první pohled tak nepřirozeně krásnou barvu. Laguna byla jak jedno obrovské zrcadlo, ve kterém se odrážely bílé načechrané obláčky a palmy plazící se těsně nad její hladinou. Sami jsme se pod nimi váleli, živili se kokosy a když jsme chtěli, nepotkali jsme během dne ani jednoho člověka. Když pak přišel západ slunce a nad lagunou se setmělo, poprvé jsem si uvědomila jak strašně rozdílný tento kout světa je. Uvědomila jsem si, jak moc daleko jsme od domova a jak moc se mi domů nechce. Obloha byla posetá nespočtem hvězd mléčné dráhy a příjemné tóny ukulele mě vítaly v ráji. Mohla bych se na to černočerné nebe s hvězdami koukat snad donekonečna. V městském ruchu světel člověk nikdy nespatří tak krásné nebe.
Ostrov jsme procestovali křížem krážem. Půjčili jsme si kola a projeli ho celý dokola, napříč i středem pralesa. Lodí jsme dojeli na okolní ostrovy a pěšky zdolali nejvyšší kopec, ze všeho nejvíc jsme však relaxovali a načerpávali pohodovou místní atmosféru.
Za tento týden, který jsme zde strávili jsem se naučila spoustu nového. Poznala jsem velkou dobrotivost místních lidí, krásnou no stres kulturu. Poprvé v životě ochutnala jak má chutnat zralé mango a zjistila, že vlastně dokážu být i týden bez signálu. Konečně jsem se přesvědčila o tom, že ty kýčovité obrázky v katalozích cestovních kanceláří nejsou jen kamufláž, ale realita a uvědomila si, že život nemusí být jenom shon. Cookovy ostrovy ve mně zanechaly zvláštní pocit. Pocit, který se jen těžko popisuje, protože některé věci si musí člověk prožít sám, aby je opravdu pochopil. Nedokážu říci, zda je ostrov Aitutaki nejkrásnějším ostrovem světa, protože jsem ještě všechny ostrovy světa neviděla, ale jedno vím určitě, jestli nejsou tyto ostrovy nejkrásnějším přírodním úkazem, rozhodně to jsou ostrovy, které vám dlouho zůstanou v srdci.
