A ŽILI SPOLU ŠŤASTNĚ AŽ DO SMRTI

19:50

Miláčku vstávej je pět hodin.... Pomalu otevírám oči a po paměti kontroluji své polámané tělo. Připadám si, jako by mě přejel vlak. To bude tou včerejší 12 hodinovou cestou za teplem, která se nám díky stávkám leteckých společností značně zkomplikovala :-(. Ráno jsme se už byli projít po pláži a chvíli se oddávali slunečním paprskům, únava však převládla a tak jsme po pár hodinách opět ulehli na pokoj.

Nemohli bychom jít zase na pláž? Vždyť to dopoledne bylo fajn jen tak se válet na pláži a poslouchat šumění oceánu. Hmmm? Můj návrh je nekompromisně odmítnut. Trochu vzdorovitě se soukám do botasek a se snahou tvářit se dotčeně odcházím do koupelny zkontrolovat svůj stav obličeje. NO PANE JO. Asi jsem se do toho zrcadla vůbec neměla koukat :-D. Po pár minutách konstatuji, že je veškerá snaha o nějakou úpravu naprosto zbytečná a tak odcházím sbalit pár věcí na výlet.

Kam vlastně jedeme? Ptám se svého pana Božského. 
Jedem na Ježíše.
Dneska? Tam máme jet až ve středu.
Změna plánu lásko :-).
A nemůžem raději na tu pláž? Zkouším to znovu :-D.
Ne, a pojď už, uvidíš, že se ti to bude líbit.

Po pár minutách se ocitám v autě s navigací v ruce a kochám se úzkými uličkami Lisabonu. Tady bych mohla bydlet od minuty. Je tu opravdu nádherně. Během krátké cesty zkoumám okolí a než se naděju, jsme na dálnici a najíždíme na most. Vážně vypadá jak Golden Gate. Pomyslím si.

Už ho vidíš? Vyzvídá Franta.
Ne. Kde? Ajo! Vidim! Páni je tak obří. 

Přemýšlím, jak ho vyfotit během jízdy, všude je tolik aut, že fotka nepůsobí vůbec tak pěkně jak to vidí moje oko. Most jsme rychle přejeli a za mostem nás navigace i přes nesporný fakt, že socha je vlevo, táhne na druhou stranu. Franta si trochu zanadává, ale i přes značný odpor řídí dle rozkazů navigace. Ano, jak vše napovídá, jedem špatně a půl hodiny se snažíme vymotat z uliček, které nás nekompromisně ženou mimo Lisabon. Po pár chvílích opět v dáli spatřuji sochu a bez váhání odmítám navigaci poslouchat. Na místo poslechnutí rozkazu: Pokud je to možné otočte se o stoosumdesát stupňů, velím jet za nosem, jinak bychom se tam prostě nedostali. Konečně parkujeme našeho vypůjčeného ďábla na parkovišti a já si konečně mohu sochu prohlédnou pořádně,... prozatím jen zezadu.

Velikost sochy mi vyráží dech, i atmosféra je zde poněkud dechberoucí. Je tak dominantní. Jako by celému městu říkala, kdo je tady pánem... Procházíme palmovým hájem, abychom se dostali přímo k ní, a já fotím jak zběsilá. Trochu se obávám, že mi nebude stačit kapacita karty... Zespoda tedy stačí, ještě ho vyfotím až budeme nahoře... Nějak jsem si neuvědomila, že je Cristo Rei tak vysoko, nesnáším výšky... Přímo pod jeho patu, nás doveze výtah a tak po cestě přemýšlím jaká je asi pravděpodobnost, že mě nahoře odfoukne vítr. Když se dveře výtahu otevírají, má odpověď je zcela jasná. Odfoukne mě to, to je tutovka. Lepím se na zábradlí a trochu nejistým krokem zdolávám posledních pár schodů, abych se dostala na terasu pod Ježíšem. Uf, tady ten vítr není tak hrozný jako uvnitř. To se mi tedy ulevilo... Odsud je výhled ještě lepší než zespoda, jak by taky ne, vždyť jsme o 75 metrů výše. Fotím tedy stejné záběry znovu, jen z větší výšky. 

Jsme tu úplně samy, nikde žádný turista. Zapadající sluníčko zbarvuje okolní krajinu i Ježíše do oranžového odstínu. To je taková romantika, ale kde mám svou drahou polovičku? Je jak na trní, pořád odchází za sochu a ani se semnou moc nebaví. Co mu je? Snad mu není špatně. Za chvíli konečně přichází a odněkud slyším z reproduktoru hrát hudbu, nějak to podtrhuje tu romantiku a dokonce hrajou tu mojí oblíbenou. Vždyť tu před chvílí nic nehrálo ne? Když se znovu obracím na přítele, vidím, že klečí a následně začíná něco povídat... Nějak my jeho slova nedávají smysl. Proč mi říká, že by mi chtěl říct, to co předevčírem řekl mým rodičům? Najednou mě oslňuje třpyt diamantu... On si mě chce vzít. Žádost o ruku? Mám pocit, že se rozteču štěstím... Proč mě to nenapadlo? Myslela jsem, že počká až dostuduji, ale on už chce teď. Asi mě vážně miluje... Nohy mám jak zalité v betonu, srdce mi buší jak splašené a ani snad nechci vidět svůj výraz. Z obyčejného kluka, se kterým jsem se seznámila před sedmi lety se z ničeho nic stává princ na bílém koni.... Miláčku teď bys měla odpovědět, povídá můj princ. Ano, ano, ano, jak si jen můžeš myslet, že bych řekla ne? No trochu jsem se bál. Odpovídá :-). Nemůžu ho přestat objímat... Po chvíli, když se z toho štěstí vzpamatuju, opět obracím oči na svůj překrásný zásnubní prstýnek a podrobněji ho zkoumám. 

Líbí se ti? 
Je nádherný. Škoda jen, že je mi tak velký.
Neboj oni ti ho zmenší, je to tam domluvený. Je od Tiffanyho.
Od Tiffanyho. Čelist mi padá až na podlahu. Musel být strašně drahý. Neměl si tak moc utrácet.
Přes rok jsem si dával peníze na stranu, tak abys to nepoznala. Chtěl jsem pro tebe něco jiného, něco co nemá každá, prostě něco tak jedinečného jako ty.

Po těchto slovech roztékám ještě více :-)... Popadá mě za ruku a říká, že už musíme jít... Máme rezervaci v restauraci Sacramento. Jídlo je tu opravdu výtečné a prostředí jak stvořené pro zásnubní večeři. U vchodu nás vítá mladý muž, který nám bere kabáty a odvádí nás po úzkém schodišti nahoru na balkonek, kde je přichystán stolek s krásným pugetem gerber. Gerbery jsou mé oblíbené. Nikdy jsem si nevšimla, že je tak všímavý, dnešek má opravdu vymyšlený do detailů... Po večeři odcházíme na pokoj a po rychlé sprše se uvelebuji v posteli. Dnešek byl opravdu náročný. Jsem tak unavená, že bych od minuty usnula... Můj princ však ještě zapíná film Snídani u Tiffanyho s mou oblíbenou Audrey, a krátce dodává, že až přijedem, tak mám v Praze domluvenou Snídani u Tiffaniho :-)... Zadívám se na film a po Audřiných slovech ,,A teď už ani slovo, dobrou noc Frede´´, stejně jako ona usínám v obětí svého muže budoucnosti.

O osm hodin později mě ze spánku vytrhává příšerný zvuk budíku. Ach jo už je zase ráno. Že to nebyl sen. Že ne! Následně rychle kontroluji svoji levou ruku. Je tam. Krásná pohádka může pokračovat. Nebyl to sen, nebo alespoň ta první část ne... Celou noc se mi zdálo o krásných růžových svatebních šatech. Moje mamka měla na svatbu také růžové, že by mi byla takhle barva souzena?...



You Might Also Like

28 komentářů

  1. gratulujem, je to krásne aj takto na prečítanie, nie to takú romantiku zažiť na vlastnej koži :)

    OdpovědětVymazat
  2. Nádhera! Přečetla jsem to jedním dechem!

    OdpovědětVymazat
  3. jee,to je krásne :) gratulujem!

    OdpovědětVymazat
  4. nádhera!!! moc ti gratuluji :)

    OdpovědětVymazat
  5. nádherna :)) priam rozprávkový príbeh :))

    styllin.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
  6. nádhera! Moc vám to přeji a gratuluji :)

    OdpovědětVymazat
  7. Velká gratulace !!

    Přestěhovala jsem svůj blog na novou adresu :)

    Myfabstyle.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  8. Moc gratuluji oběma!!! Posílám anděla celoživotní lásky !Daja

    OdpovědětVymazat
  9. Jééé...to je tak krásně napsané, až člověku slza ukápne:-)
    Takže ať spolu žijete šťastně až do smrti!

    OdpovědětVymazat
  10. jééé, gratuluju, to je krásný!! je super, že je takový všímávý a můžeš se s ním cejtit jedinečně! Přeju vám to! :) jinak ten most fakt vypadá jako Golden Gate, to jsem nevěděla, že tam je :D

    OdpovědětVymazat
  11. Wow, Markétko. Moc gratuluju. A ta žádost, tvůj muž je opravdu úžasný. Taky bych se na místě roztekla. ;)

    OdpovědětVymazat
  12. Jééé! Gratuluji a skoro se slzami v očích vám to moc přeju:)

    OdpovědětVymazat
  13. WOU! neskutocne....uzasny chlap, ze vsetko tak super zorganizoval. blahozelam k ulovku ;)

    OdpovědětVymazat
  14. Ja jsem to precetla doslova jednim dechem, ze zacatku jsem myslela, ze ctu zapisky z cest a nakonec je z toho takova uzasna romantika.
    Kazdopadne pred tvym snoubencem smekam a zaroven Ti gratuluju k takovemu uzasnemu partnerovi. Dal si tolik prace a promyslel vse do detailu, to musi byt proste uzasny chlap!
    Obrovska gratulace!!!!!

    OdpovědětVymazat
  15. To je nádherné!! Taková romantika.. Gratuluju ti, nejen k zásnubám, ale taky k tak dokonalému princi ;)

    OdpovědětVymazat
  16. To je tak krásný! Měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela! Moc Ti gratuluji !!! =) Vám oběma! =) Že jste se našli =)

    OdpovědětVymazat
  17. tak to gratulujem, neskutocna romantika, mas pozorneho princa:)!

    OdpovědětVymazat
  18. Blahopřeju! K zásnubám i k tak skvělému chlapovi! Veronika

    OdpovědětVymazat
  19. V něco podobného jsem tak trochu doufala na dovolené před pár měsíci a nic, pche. :) Tak aspoň někomu se takové věci stávají. Nesnáším tě! :)

    (Kecám, gratuluju a závidím.)

    OdpovědětVymazat
  20. Blahopřeji!
    Líbí se mi, jak si to popsala. Taková romantika :)

    OdpovědětVymazat
  21. Wooow, to je neskutečné, opravdu moc krásné! Moc ti gratuluji a přeji hodně štěstí! :)

    OdpovědětVymazat
  22. Krásné a romatické ! Gratulace ! :)

    OdpovědětVymazat
  23. Hezký, nechápu ale proč pan božský? Nejsme přece v sexu ve městě... Buď trochu originálnější
    E.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tady byl pan božský použit jako synonymum ke slovu přítel. Nechtěla jsem za každou větou psát přítel, ale po každé ho nazvat jinak ;-)

      Vymazat

Váš komentář je mi inspirací. Děkuji za každý váš názor

Like us on Facebook

Flickr Images

Subscribe